Přejít na obsah






Doporučeno
Fotka
* * * * * 1 hlasy

...VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ KUBÁNSKÝCH DENÍKŮ

Příspěvek od HOVeziNADIVoko , 30 leden 2015 · 1 600 Zobrazení

Úterý je super, protože se vždycky něco přihodí, když to nejmíň potřebujete. Musím si vzít ráno z garáže kanystr s vodou do ostřikovačů. Ták určitě. Vyhodím Monču v kanclu a pak jedu standardně zpátky domů zkontrolovat jestli jsem vypnul žehličku, když jsem si žehlil kalhoty do práce. No a jako vždycky vypnul žejo. Minule jsem se vracel po 20 km, nechápu co budu dělat v šedesáti, pokud se toho dožiju. V části kde se právě otáčím zpět domů na vypnutí vypnuté žehličky došla v ostřikovači ta voda, který máme 3 kanystry v garáži. No co v kufru mám petku s vodou, zastavím na dálnici na místě, kde obvykle zastavuje autobus i když to vypadalo, že tam asi v zimě nezastavuje podle množství sněhu. Vysvětlím těm lidem, že je fakt neodvezu a nejsem náhradní spoj z čésádé. Asi sem stahujou všechen sníh z celý dálnice Slaný - Praha. Zajel jsem sem z problémama, ale nevzdal jsem to. Velkou odměnou bude asi ten příjemnej pocit, když se mi to podaří vyjet i ven dřív než na jaře. Voda z kufru byla v tekutém stavu, tak jsem dolil půl litru, vysvětlil lidem na zastávce, že je fakt neodvezu ani za peníze, protože se mi tam kočárek, dvě husy a pět lidí nevejde ani když nechám otevřený dveře a pokračoval zkrze závěje dál do Práglu. Blinkry blikaj, světla svítěj, stěrače stíraj takže dobrý žejo. Za dvě minuty blinkry blikaj, světla svítěj ale stěrače kurňa nestíraj vepředu ani vzadu. Nechápu, že je v kufru větší teplo, než u motoru, ale co, už jen 30 km, to dám. U letiště ještě rozeznám náklaďák od osobáku a nenápadně profrčím kolem celní správy, pač se bojím, že neuvidí dálniční známku i když tam fakt je žejo. U Zličína už nevidím ve zpětným blikající mastodonty se značkou U ani A, což mi nevadí a nastavuji vcelku bezpečnou rychlost v levém pruhu pražského obchvatu. Kluci z BESIPu by byli na mně hrdí. Vpravo nemůžu jet páč bych neviděl ty kamiony od Plzně žejo. Před barranďákem si vzpomenu na Ace Venturu, jak čumí za jízda z okna, ale po shlédnutí teploměru, kde je minus sedum, volím radši šedý zákal aledpoň trénuju na stáří. Kurňa dneska je ta cesta vo pořádnej kus delší. V radiožurnálu hlásí, že na Brno jede nějajej idiot velmi pomalu mezi pruhy a vytvořil několikakilometrovou frontu. Co je to za lidi, když se bojí provozu ať trénuje na polňačce. V pravém okně poznávám benzinku, tak jsem rád, že su na Chodově, protože nehlásí, kde přesně je ten idiot, co to celé brzdí. Ještě že jsem si přivstal a nepotkal ho.

Dneska jsem měl možnost opět zjistit neomezené kapacity dětské fantazie a důvěry v rodiče. Ráno Ondra vložil veškerou důvěru do mé osoby, což vždycky potěší a zároveň vyděsí, co to bude dneska. Táto uměl bys vyrobit umělej voheň? Jak jako voheň? Normálně ze dřeva ohniště, dřevo vezmeš u dědy z takovejch těch podložek (myšleno palety) a pak ty plameny, ty něco vymyslíš. No asi máme na víkend spoustu práce. Jenom se bojím, že si vzpomene na ty skládací křídla, který jsem zatrhnul hned v počátku, protože bych je musel asi i první vyzkoušet. Ne že bych si nevěřil v oblasti zručnosti, ale ve fyzice jsem dával docela dost velkej pozor. I když výroba lejzrovýho meče ze stárvorz skončila tak dobře, že jsme vyráběli i pro děti, který nejsou moje, nebo si to neuvědomuju. Původně jsem nechtěl utratit tisíc korun za plastovou atrapu, tak jsem vyrazil do hornbachu, nakoupil spoustu ingrediencí a pak zjistil na kase, že to nebyla ta nejlepší varianta, ale už bylo pozdě a nešlo cuknout zpět. Při napočítání mojí hodinové mzdy a všech zničených věcí v okolí výroby jsme se cenově dostali do kategorie hraček pro děti z horních deseti tisíc. Jedinej rozdíl je v tom, že náš není moc interaktivní, teda do tý doby, než ji lupnete do palice jinýmu děcku na sídlišti a pak se musíte hodně rychle interaktivně skrejt. No a na tom sídlišti musíte mít velkou fantazii, aby vás nenašli. Koho ovšem nenajdou ten den, má jistotu, že bude slavnej, až ho najdou za 3000 let, tak to radši ani dětem neříkám. Je fakt, že až půjdu někam v noci opuštěným městem a vezmu si lejzrák s sebou, tak jsem v bezpečí. Večer proběhlo koupání resp. saunování, pač vždycky nevidím od záchodu k umyvadlu a děti vyndavám z vany, jen když je nahmatám. Od léta se nám z toho loupe strop, tak počkám do dalšího léta, protože to už se oloupe celej a pak bude i celej zelenej, což je barva toho sádroše a nikdo nic nepozná. No a v tý páře kluci relaxujou a vymejšlej tyhle úžasný věci. Dneska měl Ondra klid, páč tam byl sám a to to mělo kapku větší kule. Táto, proč nikdo nevymyslí sérum, po kterým ti doroste třeba noha, kterou ti uříznou. Snažil jsem se to nějak vysvětlit, ale zbytečně, prej to je jednoduchý, stačí krev z ještěrky. V létě doporučím vyřadit z povinné výbavy na tábor kapesní nůž a pilu na dřevo...

Ráno se mi nechtělo, ale musel jsem páč slibuju spratečkům Čestlice už nekonečně dlouho a začínám se bát, aby nedošlo k násilí na mé osobě. Hlava trochu bolela po včerejší kinderpárty, ale z alkoholu to nebylo, asi decibely. Touhle dobou se po dálnici pohybují jen mastodonti na čtyřech kolech v částkách převyšující hodnotu bytu 4+1 v našem kraji a dnes nebyla vyjímka, takže pravej pruh byla jasná volba. Většinou se pohybují rychlostí světla a buď mají spz s písmenem U a řídí je řidiči z kraje U, to jsou ty chytřejší, co jedou jen na nákupy svým autem a nebo řidiči z kraje U co řídí auto s písmenem A a ty jsou asi taky chytrý, ale míň a mají to půjčený. Co je ještě horší, jedou do zaměstnání. No tyhle druhý dneska nejezdili, protože v sobotu a v neděli strašně sportujou a pracujou až navečer z domova, protože doháněj co nestihli v pátek, když jeli hned po obědě domů. No nic, už jsme vcelku rychle u bazénu, protože jsem celou cestu suploval navigaci a to není žádná sranda. Problém je, že tu parkuje auto M&M reality a je tak velký, že tu asi bude nějakej velkej pán s velkým břichem. Začínám mít podezření, že tu mají zase nějakej zájezd, jako na tý Kubě i když to nebyl zájezd, ale výlet, protože se letělo letadlem, teda víc letadlama i když většina z nás si pod pojmem výlet představí právě ten zájezd se svazem žen na Orlík. My máme samože taky auto v polepu M&M, tak snad zapadneme. Po tom co jsem prošel převlíkací kabinku a zavzpomínal na časy, kdy jsem byl ještě mladej a divokej a probruslil zkrze sprchy a že tady to fakt bruslí víc než kde jinde, ocitli jsme se ve vlnobití. Bylo to tak, jak jsem myslel, asi zájezd emek. Bylo to tam zase samej velkej chlap s velkým břichem, jako na tý Kubě, jenom neměli doutníky a mluvili nemecky, parusky a ja su haviř z Ostravy. Kuba je takovej ten ostrov, ale co vám budu povídat, to zná asi každej žejo. Ty velký chlapy jsou někdy vcelku k užitku obzvláště, na bazénu, pač je vždycky dost vody. Na klouzačkách jsem byl ovšem ve střehu a s výrazem v ksichtě, jsem plavčík a hlídám to tu, jsem je pouštěl před sebe. Moje děti jsou rychlý, mladý a pružný, o ty se nebojím, kdyby ale dohnalo 150 kg mně v rouře, tak nevím nevím. V sauně jsem byl taky ve střehu, ale tam to bylo z jinejch důvodů, aby tam nedošlo k nějaký nehodě, nebo nedej bože k nedorozumnění. Tam musím hlídat tentokrát sám sebe, i když ne tak úplně sebe žejo. Bylo to jako hodně pěkný, jako vždycky. Pak zase tobogán, oběd v kantýně, pak došli prachy tak rychle domů. Stálo to jak nájem bytu 2+1 v Kladně a dlouho nás tu neuvidí.

Kdyby jsem to bejval věděl, tak jsem zůstal vo kousek dýl v továrně. Už to je horší než Mrazík, kterýho pouštěli jednou za rok na čt a tohle jede 6x do roka na všech kanálech. Přijedu domů, ta moje tady lemtá pivo, jak nějakej dřevorubec a při tom kouká na ten seriál. Prej romantika. Zejtra mi bude říkat celej den Johny a zase se v noci bude tulit, což není vůbec špatný. A holky to byste nevěřili, ona na tý Kubě, to je ten ostrov s tím malým ostrovem vedle, ale není vyloučený, že jich tam je víc, jela tím autem co má Johny. Normálně má fotku a je to úplně stejný. Neke fakt neke. Náš mladej na to kouká, jak z jara a nechápe co je to za film pro pamětníky, což mi připomíná, že tam dneska zase byl. Ten mladej borec, co místo do školy chodí na celej den k nám na prodejnu a se sluchátkama Beats paří na tabletu. Myslím, že až doma zjistěj, že jim vejrostek nechodí do školy, ale k nám, tak tam macecha udělá čhoro moro. Jsem ovšem ochotnej uznat vejrostkovi maximálně zápočet z informatiky, víc nic. Já chodit za školu a říct rodičům vo sluchátka za pět litrů, tak mi fotr asi natrhne tílko. Což by mi, když tak přemejšlim asi tolik nevadilo, protože takový tílko, to bylo za trest a hlavně to vroubkatý a vytahaný brrr. A sluchátka bych strčil do volkmena vo kterým tenhle záškolák neví ani z dějepisu a navíc si myslím, že by ho ani neunesl.
Musím prej už jít spát a to dávaj kurňa Matrix. No nic bejby nebude sedět v koutě. Šudup šůbydup, šudup šůbydup, šudup šůbydup....

Dneska takhle jedu do práce, což samo vo sobě není nic zajímavýho, protože to dělám každej den. Ale, po dálnici jdou dva kluci, což je vzhledem k zimě, špíně, nebezpečí, jejich věku cca 12 let a času 9 hod ráno, dost podezřelý. Proč nejsou ve škole a chodí pěšky po dálnici? Jenže pak jsem si vybavil jeden oblíbenej film o takovejch studentech, co maj učitele, kterej se jmenuje Hnízdo. Moc si to nepamatuju, ale vím, že měli doručit nějakej dopis, takže tohle by asi sedělo. Myslím že je učil pěstitelky nebo přírodopis, protože v tom psaní bylo něco vo kytkách a bylo to pro úplně jinou učitelku v úplně jiný škole a to byl právě ten tajnej úkol. Vona byla asi taky z pěstitelek, a teď si vybavuju, že to bylo asi vo cibuli, ne vo kytce, protože u toho čtení brečela. Doufám, že se kluci dostali zpátky domů včas a v pohodě. V práci byl zase nějakej kluk v tomhle věku, kterej tam byl už třetí den v době školy a pařil tam na tabletu. Kolegové se mně každej den ptali jestli nemaj děti prázniny, když je tu pořád a není ve škole. Tak jsem řekl, že nevím páč jsem pořád v práci. Vláďa se ho teda zeptal, jestli teda jako nebude v tý škole chybět, když je pořád u nás. Ne prej, maj ředitelský volno, ty woe. Ok, woe. Ale asi sám nad svou odpovědí zapochyboval a šel se asi kouknout domů do rozvrhu hodin. Uvidíme zejtra. Taky jsem šel koupit přes oběd dárek na kinderpárty, lego Chima, což je hustá novinka a musí to mít každej. V obchodě jsem začal litovat, že jsem odmítl před 13ti lety jedno z prvních šesti míst ve firmě Lego ČR a dal přednost Eurotelu. Až to ten chlapec rozbalí, tak spočítám kostičky, ale odhaduju pade za kus. To je business a to tam ségra dělá. Tak jasně, proč asi že jo, moje papíry tam pořád mají, takže měla neskutečnou protekci. Jo a taky jsem měl reklamaci 118 minut, takže čtvrt dne v čudu, ale trénink dělá šampiony. Míra pak řekl, že jsem svatej a jel jsem za kamarádama do sauny. A bacha, přijedu ve 23:45 a doma hromada nádobí a ve zbytku kuchyně bouchla bomba. Uvařím 2 litry druhýho nejlepšího čaje na světě, vyberu myčku, naplním myčku a uklidím čurbes. A moje žena celou dobu brečí za sedačkou v obýváku. Pak jsem zjistil proč, začala číst náš deník, takže jsme to asi moc nezvládli....

Dneska zazněla žádost od pravidelného čtenáře, že by jako chtěl ten stárvorz meč. To by jako mohl říct každej žejo, ale nejsem Henry Ford, abych to vyráběl sériově, takže maximálně na kukačku. Jinak mojí ženu, tu co byla na Kubě, což je takovej ten ostrov, co má vedle sebe ten druhej ostrov, ale není vyloučený, že jich tam je víc, dnes jmenovali oficiálně na VEDOUCÍ pobočky. To by nebylo nic zvláštního, páč si to zaslouží za ty pracovní víkendy, večery a tak, díky tomu jsem taky tak dobrej táta žejo, ale normálně dostala od ředitele úplně ale úplně novej, ještě zaigelitovaj iPhone 4S. No fakt, prej to tak dělaj vždycky, fakt dobrá firma. Jsem zvědavej, co dostanu já ke staronový prodejně . Teď už máme doma 8 mobilů, 9 sim karet, 2 tablety, 2 notebooky a jeden pevnej počítač, nechápu na co, ale máme. Podotýkám, že jsme 4, z toho 2 děti a platili jsme jen ty počítače a jeden mobil. Jestli to má každá rodina, tak fakt nechápu, komu to porád prodáváme? Což mi připomíná, že dnes proběhla hrozná hádka, pač máme opět něco vyrábět, ale nic složitýho, nebojte. Z malýho plastovýho skateboardu za 4 koruny bude motorka pro panáčka z lega s vlastním pohonem. Přeci to nebudeme kupovat žejo, když máme nářadí a materiál. Jedna vada na kráse, nápad Ondry, skate Matěje. Hádka, facky, řev, prásknutí dveřma, výčitky, vyhrožování, prostě bratři jak se patří. Ok naučíme je obchodovat a vyjednát. Matěji běž na chvilku pryč a neposlouchej. Ondro nabídni za to Matějovi nějakou jinou hračku, nebo malý obnos 2-3 kč. On to nebude chtít, já tu nic na výměnu nemám, jste hnusný, nemluvím s váma. Ok. Matěji, jseš ochotnej uzavřít obchod, vyměnit, prodat? Jasně žejo. Otevřu skříň, kde je přibližně 854 hraček v cenový relaci do 20 korun, u prvních 340 slyším, že jsou strašně důležitý a pak narazím na nějaký asi Chorvatský kousky figurku čehosi a přívěšek kohosi u kterých starší dítě neklade odpor. Mladší dítě ochotné vždy jakékoliv dohody dostane na vybranou a za 5 vteřin drží kohosi a zubí se jak by vyhrál v lotériji. Obchod se zdařil batna obou se potkala. Nájem z toho asi nezaplatím, ale byl to dobrej obchod žejo.
Dneska to začalo jako takovej běžnej den. Ráno jsem jel normálně do práce a pak jsem se zase normálně vrátil zkontrolovat vypnutou žehličku a mezitím jsem zhamtal sousedce právě vytřenou podlahu. Chudák se u toho nadřela, takle ohnutá, pořád v předklonu. Někdy prostě musíš, takže jsem musel ven, dovnitř a zase ven, měla to hodně mokrý, tak jsem musel opatrně, aby nebyl malér, ale bylo to rychlý. Ulevilo se mi, tak jsem mohl v klidu do práce. Sousedka se vůbec nezlobila i se na mně usmála. V práci probíhal úklid kompromitujících dokumentů, který stejně nikoho nezajímají a některý strašně důležitý ležely 13 měsíců v deskách. Představa že je vezu zpátky na místo činu mně vyděsila, tak jsem je dal taky do takový tý krabice, co divně vrčí a když je plná, tak se nacpe obsah kolegovi, kterej zrovna není v práci do jeho šatní skříňky. Většinou to pobaví úplně všechny, ale ne toho kolegu, což nikdy nechápu. Jinak včera na mně byli doma strašně zlí a já fakt ztratil veškerou inspiraci. Navrhoval bych vrátit čas o 100 let, aby doma věděli, jak se mají chovat k hlavě rodiny, když přijde domů po těžkým dnu v práci s tím, že zažije nějakou legraci. Radši jsem si lehnul do postele, vzal takovej ten placatej počítač, co mi dali v práci a co nemusí bejt v elektrice a tak se vejde do tašky. Myšleno do normální, ne do tý modrý z Ikea, v tý vozím do opravy takovej ten druhej, kterej kdybych si vzal do postele, tak bych se tam už nevešel, takže by to pak asi nemělo smysl žejo. No a zadal jsem nějaký servícedesky, přečet zase kus knížky o borci co jezdí na kole po Kambodži. Jenže při tom dostanu vždycky hlad, protože ten borec dlabe pořád ty nudle na ulici a chlastá kokosový ořechy a já si na to vzpomenu, jak to bylo dobrý a je zle. Je fakt, že jsem nejdřív nechápal, jak můžou to mlíko z kokosu pít, pač jsem dávno za komančů vyvrtal v únoru bez dovolení kokos co koupila máma v esu na vánoční mísu k ozdobě a málem jsem umřel na smrady. Ani jsem nekouknul dovnitř v obavě, že je tam kus mrtvoly a vyhodil to koše, co jinýho s tím, když to nemá nikde datum spotřeby žejo. Jenže je to fakt hrozně dobrý a výživný a amíci to používali ve válce ve Vietnamu místo energetický infuze. No a když na to pak dostanu taky chuť, tak jdu radši spát. Jo a taky vše nejlepší Milošovi k svátku, protože ten to tak má doma na tuty pošéfovaný, myslím, jako tu úctu k hlavě rodiny, jako noviny, cigáro, klídek, panáček becherovky a když jdou zprávy, tak je ticho, jako v hrobě žejo.

Dneska ráno to bylo fakt těžký. V sobotu se dospává a ne budíček v 6 žejo. Teploměr v autě ukazoval -15 a u eMBéčka -19. Bych typoval, že se ve fabrice ani nemaká, bo by se jim tam hromadila nová auta. V takovým mraze nenastartuje žádná Škoda do který se leje nafta, jak do starejch kamen. V serpentýnách si to vždycku užívám, teda když řídím žejo, jinak bych asi blil jak moje malá neteř, ale dneska ne, pač mně ten menší seřval, že mu kazím hru na iphonu, a že se nemůže trefit, celej táta. Za pár dní má narozky, tak dostane nokii a bude rád, že to má hada a pexeso, zmetek jeden rozmazlenej. Ještě že bylo na Akrachusu jen -10, ale i to stačilo, aby měli parchanťata vodřený ksichty vod zmrzlejch kukel. Já bych jim to nekoupil, slintaj na to, smrkaj do toho aniž by to věděli a pak jim to chce táta srovnat a řvou jak paviáni. Na druhou stranu se jim nedivím, páč vám taková zmrzlá nudle natrhne hubu vod ucha k uchu jako nic. Chystáme se na prkna, ale na parkovišti začne Maňas protestovat, že chce na lyže, takže do půjčovny pro boty a vícenáklady jsou na cestě. Celej den by mohl bejt dobrej, kdybych nemusel poslouchat, jak Matesa zebou ručičky přes dvoje rukavice. Ve tři jdu Matesa přezout, že by teda to prkno dneska zkusil, ty woe. Pak se vracíme na 30 minut testovat dětskou sjezdovku, než ji vypnou. Nechápu, proč tomu říkaj dětská, když se tam učej jen dospělí Poláci a Němci, páč to děti uměj. Blbý je jak na sebe křičej achtung a uvaga a stejně se potkaj až praskaj kosti, páč si nerozuměj, sousedi... No a pak před chatu, že si jako budem ještě chvilku hrát venku, než půjdeme dom. Tsi woe, z chvilky je hodina a já mrznu jak nikdy a ten náš borec nosí sem a tam metrový rampouchy v pletenejch rukavicích a ručičky mu jako nemrznou ? Společenská hra, oba hrdinové skončili asi 300x pro nefér pravidla, když jsme je např. vyhodili a pak se 300x zase vrátili do hry. Nudlová polívka, bo oběd byl v bufetu, za cenu měsíčního nájmu 2+1 v Jirkově a pak prohlídnout fotky z Kuby, aby se trochu zahřáli z toho slunce tam, páč nám nefunguje na pokoji topení. Kuba je ten ostrov, co má vedle sebe ten druhej ostrov, ale není vyloučený, že jich tam je víc a hlavně tam je teplo. No a pak děti na kutě a my jdeme zapít ten včerejší Milošův svátek...

Tenhle vejkend byl malej trénink na Akrachus. Na týhle akci se jako sportuje, ale ve skutečnosti se hrozně pije a griluje cokoliv za každýho počasí, ale co je nejlepší? Tože se nemejete, nepřevlíkáte, neholíte, nečešete, no prostě správnej chlap smrdí i na fotce. Mimochodem tam jezděj i holky, ale druhej večer to je už jedno. Jeden a půl dne je pohoda, dva a půl je horší a tejden je to správný časování. Dneska jsme dospali, zabalili, uklidili prkna, lyže "Máme všechno? " "Ták určitě" a mazali jsme půl hodiny z kopce k autu. U parkoviště padla kontrolní otázka šoudruži "Kde jsou moje teleskopický hůlky, který používal Mates? " No na chatě žejo. Tsi woe, tak zase valím zpátky do krpálu a sám. Dal jsem to za 18 minut, asi světovej rekord. Jeden a půl kilometru do dálky a asi dva do vejšky, ne minimálně tři. Já toho Matesa i Monču zastřelím, celej den s nima lyžujou a ani na ně nevzdechnou. Nechat je na chatě, udělám někomu velkou radost, ale dneska se mi fakt nechce. Cestou jsem asi 5x málem zdechnul na kyslíkovej deficit a to jsem nekuřák a na čerstvým horským vzduchu, ale zároveň v nejvíc nejlepčím lyžařským středisku a tady to není zrovna na chození. Proto se taky na Akrachusu pije, aby se nikdo nezranil, nebo nedej bože neztratil, jako Tománek. Jenže Tománka má každej rád, je vo tom i knížka u Jarči na chalupě v Poniklý v sednici. No a tam je to fakt zajímavý, tam by byl taky dobrej Akrachus, to je roubenka a žádný hajzlíky splachovací. Parádní sucháč s paboukama v předsíni, libovka v kombinaci s tím nemytím a pocením u štípání dřívího. No a na tý chatě, kam jsem sotva dolez, jsem radši vytáhnul malý lyže a moje fajnový přezky a byl jsem dole za čtyři minuty, maximálně za pět. Dnešní úspora za permice skončila v mekáči v eMBéčku, no hnus fijalovej, ještě to tlačí v břiše. U nás dobrý, my jedeme domů, ale většina teprve na hory, to bude zas na svahu nablito. Děti dáme babičce, pak dom, učesat, navonět, převlíknout a do hornbachu pro žárovky a další kraviny, který naznačujou příští pracovní víkend a do Ikea. Tady naložit další práci, dva hot dogy, to je dneska strava na to že mám příští víkend pracovat. Asi z toho budu mít souchotě, nebo co se to dělá z nevyvážený stravy. Tak přibalím pro jistotu salám z losa a prasete a rychle pro děti. Naložit zvěř a hlavně další figurky z lega do sbírky od sestry hohóó. V autě cestou domů pak vysvětluju dětem, že budeme s mámou jako cestovat, jako až budou dospělí a až se od nás odstěhujou a Mates protestuje a říká, že asi těžko, páč se od nás nikdy neodpojí. Nerozumím té formulaci, ale bojím se zeptat.

Letos je tu trochu kosa a některý topení netopí. Jirka opraví i to co nejde a tak vzal zkoušečku a jde na akumulačky. Rozebral kamna a my na něj čumíme a najednou vyskočí malá Klárka, která chodí do třetí a aktuálně si v tichosti kreslí a zhasne nám jediný světlo. Pak se vrátí a kreslí dál. Chvilku na ní koukám a nechápu a pak mi dojde, že se snažila odpojit elektřinu, aby nedostal Jirka pecku, paráda. Opravil jedny kamna a přesunul se na náš pokoj, vyhodil jistič, pohrabal se v tom a pecka jak hrom. Jistič asi nefunguje, tak jsem mu dal panáka juma a do večera se nezastavil. Co se týká sportu, tak na dětský je snad celá Praha. Čekáme 20 minut, jedeme nahoru 10 minut a dolu 30 vteřin. Jdeme radši do chaty, upeču pizzu a jdeme do snowparku. Není to špatný jen to prkno se vohnulo jak luk to jsem neviděl, zařadilo se to na seznam věcí, který jsem v životě neviděl a nezažil. Bohužel po akci následuje reakce, takže se to prkno znovu narovnalo a asi 3x rychleji než se ohlo. Další zážitek tedy vytěsnil ten předchozí, letěl jsem dlouho a za tichého aplausu přítomných jezdců na prknech jsem skončil v síni slávy. Po návratu proběhl relax 2 hodiny a pak příprava na grill. Při té příležitosti jsme našli 2 děti venku. Po bližším ohledání jsme zjistili, že patří do naší skupiny, jeden dokonce do naší rodiny. Pak tedy 3 kila masa, kilo uhlí, litr švestek a tak dále. Po návratu, společenská hra Bang, v prvním kole se jedno nejmenované dítě nasralo a skončilo na 2 hodině v tichém protestu na chodbě, kde je asi 5 stupňů. Dohrajeme level, vysvětlím svému dítěti, že by mělo ukončit protest a jít spát. Za hlasitých protestů odchází do věčných lovišť bez základní hygieny. Asi dáme poslední a jdem vid Ivčo. Takže voči Pičo a vše nej MP...

Paráda, od pátku jsem sám doma. Můžu chodit z práce ještě později i když jsem si myslel, že to už ani nejde. Po práci můžu zajít na kafe, nakoupit, do kina, do hospody, za holkama, no to vlastně ne, páč mně žádná nechce, koukat na filmy (normální filmovej klub, ne porňáče, u těch totiž vždycky víte, jak dopadnou) a tak. V sobotu k ránu, no k ránu, jak u koho je ráno žejo, se vám zdá, že máte celou dobu doma nějaký šedý stíny, který se pohybujou tiše a nenápadně, což je ve snu a v hororu úplně normální. Navíc máme 2 kočky, jó dvě kočky jsem vždycky chtěl, škoda, že u nás není bigamie, ale tyhle kočky jsou chlupatý, ne že by tamty nemohli bejt taky chlupatý žejo, ale takový bych nechtěl, prostě tyhle maj čtyři nohy, ne že by tamty nemohli mít taky čtyři nohy žejo, což by pak měli asi i víc věcí víckrát a když by měla každá dvě, tak to už bych teda asi nechtěl žejo, to bych už asi neměl čas na nic jinýho žejo, já mám teda už asi jenom čas na práci, no prostě tyhle 2 ještě navíc mňoukaj a vrněj, no a když tak přemejšlím, tak kdyby tamty dvě co bych si přál, taky mňoukali a vrňeli, tak to by se mi asi vlastně taky líbilo, no prostě tyhle 2 co mám už teď mají ocas, no ne že by tamty dvě nemohli mít taky ocas, co to plácám. Tohle už dál rozvádět nebudu... Jenže kolem poledne, po vystřízlivění, zjistíte, že se vám to nejen nezdálo a že se tu fakt pohybujou šedý stíny a čtyři, ale jen dva jsou kočky, ne ty co bych si přál, takže zbytek budou moje děti. Nechápu, kde mi tohle uniklo. V kalendáři ani zmínka a na lednici jakbysmet. No nic, jsou v pohodě, nestěžujou si, naopak mně s obrovskou radostí vítají a objímají. První pozitivní věc, protože takhle mně vítali naposledy asi před sedmi lety, když čekali úplně sami poslední ve školce, až je po práci vyzvednu. No co, mám náročný zaměstnání. Je fakt, že jsem dobrej na nákupy, to je asi to jediný, prej jsem bejval dobrej i v práci, ale to bude asi už dávno, takže zpátky, nerad odbíhám od tématu, to pak ztratíte pointu a vlastně je pak celej příběh v háji a to fakt nechci, protože to by to nikdo nečetl, jako minule o tom ostrově o kterým už ani nevím, jak se jmenoval, no on to vlastně nebyl úplně ostrov, no prostě na jeden můj nákup, přežije průměrný dítě 14 dní i když to doma různě poschovávám. Navíc s ovladačem k televizi a s naší programovou nabídkou, bych to odhadnul i na 3 týdny a kousek. Takže v pohodě, jedinej strach mám o ty naše kočky, ty chlupatý, s vocáskem, protože oni si sami konzervu neotevřou i když mají zásoby, myslím ty čtyřnohý. No radši to upřesním, ty kočky s dvěma ocasama, teda každá má jeden svůj ocas. Aby bylo jasno, svůj ocásek, co s nim občas mrskaj a mají ho u zadečku, stojím jim takhle nahoru a je chlupatej. Teď je to snaď úplně jasný všem. No a ty děti jim občas tu konzervu s jídlem otevřou, takže to mám pod kontrolou. Předpokládám teda, že ten obsah dávají jim, těm kočkám, těm s vocáskama. Když to shrnu, tak vlastně jediná strašlivá věc na tom mým příběhu je, že když odjede pryč ta paní, co se mnou občas bydlí, tak si odveze i pastu na zuby a zůstane nám doma jen ta dětská. To vždycky pochopím proč si děti skoro nečistí zuby. To se ale vážně nedá. To bylo snaď lepší na čundrech, kde jsme ráno místo čištění zubů kloktali vodku i s kočkama, tentokrát nechlupatejma. I když v tý době... No a když tak přemejšlím, což se mi moc nestává, pač bych ztratil pointu a ten příběh bych úplně zbytečně rozváděl a nikdo by pak nevěděl o čem to vlastně celý je. Co jsem to chtěl, jo když tak přemejšlím, tak jsem zjistel, že jsem vlastně sám doma už od čtvrtka. I když teď už vlastně vím, že jsem nebyl sám doma...

Někteří z vás možná vědí, že je moje žena zase pryč. Nebojte, nejela na toho Kubu, teda aspoň myslím. Kuba je takovej ten ostrov... A to znamená, že musím hlídat děti. Slovo hlídat vymyslel nějakej otec, kterej měl tu funkci jenom na papíře a občas se zapojil, jak mu velí povinnost, takže asi jako já. Jiné výstižné slovo jsem taky nenašel. Nervy pracovali asi už ráno i když jsem si to nechtěl původně připustit, protože jsem si hned při výjezdu z garáže urazil zrcátko k pobavení postávajících sousedů. Protože máme Ford a ne Škodu a taky několik let praxe se stavebnicí lego, posbíral jsem tu hromadu plastů a zase to smontoval. Z bezvýchodné depresivní situace jsem vybruslil za 20 vteřin. Navíc to nebylo moje zrcátko, ale spojuzdce, kterýho jsem neměl, takže to vlastně ani nikomu nevadilo. Navíc nikdo nic nepozná ani v áčkách, až to půjdu prodat. Dovolenou si neber, Ondra pozval kluky do kina a před tím do cukrárny. Ok. Teda vlastně jen do kina, zmrzka byla za svoje, což jsem si nedovolil rozporovat i když to nemá logiku. Někdo holt šetří, kdo dá dneska podnikatelům něco zadarmo žejo ? V 15:55 zazvonila poznámka "zavolej klukům" jako aby si vzali ty lístky žejo, mobil žejo a jestli jsou jako v pohodě a že je jako čas vyrazit. Jenže když vám to nezvednou, tak co mám asi jako dělat žejo. V záloze je druhý číslo na druhého potomka, kterej to teda zvedne skoro vždycky. Trvalo to dost dlouho, nebo že by zase trošku pracovali nervy, každopádně, přepoj to frajere rovnou na bráchu. Kartáč, že nevzal telefon, nekecej že jsem nevolal, dělám 13 let telekomunikace, tak vím, že volal, potřebný instrukce a hotovo. 16:15 sms od ženy "máš děti pod kontrolou?" No to je trapný, takhle kontrolovat dospělýho člověka. Když byla na Kubě, to je ten ostrov, tak nekontrolovala a teď machruje. Tss budu ftipnej " já mám kluky pod kontrolou a ty?". No že mi volá jedna maminka z místa srazu a parta hic nikde. Ty woe, zase volám první číslo, druhý číslo, který zabere skoro vždycky , nic, číslo na kamaráda, kterej tam je taky a prd. Mělo jich bejt 5 jako lístků do kina a no problém, jsou 4 a nikdo nechybí. A ještě to odnese chudák jeden, ten co měl oslavu minulej tejden a naši akrobati předváděli nacvičenej trik na houpačce na hřišti a on si při tom zlomil ruku. Asi budem fakt na černý listině. Nakonec se našli v cukrárně, paráda. Ty mamimy mají šestej smysl nebo co. A taky je prej dost problém, když dáte na pozvánku jiný místo srazu, než říká vaše mamina maminám vašich kámošů. Cestou domů uvaříme večeři v gyrosu. Matěj předvedl scénu, jak když tejden nejedl, že to nevydrží a že má hlad a musí jíst teď. Než jsem ho stihnul srovnat do latě, šáhnul si na ten zapečenej twister v alobalu a byl klid. A to takovej, že šel domu úplně jinudy než my a navíc mnohem rychleji, což mělo výhodu, že když jsme přišli před dům, tak stál u vchodu úplně vyklidněnej. To ale nebylo všechno, železo se musí tepat dokud je žhavý, tak scéna, že to sní celý sám. Klid Michale. Tohle nesní ani polskej zájezd, takže jsem se taky najedl a máme i na zítra. Scéna u lega, scéna u telky, scéna u koupání, zase scéna u telky, scéna před spaním, asi budou herci.
Zejtra jedeme na kola, to zas bude akce...

  • 3



Fotka
Paha Ahma
úno 03 2015 8:37

Člověče, nechci radit, ale já za sebe bych přibrzdil životní tempo; pak by třeba zbyl i čas na kešky :)

    • 1

Listopad 2019

P Ú S Č P S N
    123
45678910
11 121314151617
18192021222324
252627282930 

Poslední komentáře

Reklama