1
Doporučeno
ITÁLIE: VERONA, OSTROV MURANO A PŘEKRÁSNÉ BENÁTKY.
Příspěvek od
Askarinka
,
25 June 2015
·
1738 Zobrazení
Tak přidávám svůj první článek. Buďte ke mě prosím obezřetní:-)
A následuje povídání jak Jakouback a Askarinka do Benátek dojeli.
Jednoho dne Kuba přišel s tím, že nám koupil zájezd do Verony a Benátek. Byla jsem ráda, protože v Itálii jsem nikdy nebyla a Verona i Benátky byly můj sen.
O Veroně jsem totiž jako malá holka četla v příběhu Williama Shakespeara o Romeovi a Julii, a proto jsem se nemohla dočkat, až se tam sama podívám.
Doba do odjezdu utekla celkem rychle a najednou tu byl pátek 20. 6. 2015 a stáli jsem na Hlavním nádraží a čekali na správný autobus směr Itálie. Jeli jsme s cestovní kanceláří, takže na místě už čekal náš průvodce, který si nás rozřadil do autobusů a podle správného zasedacího pořádku.
Když byli všichni spolucestující na palubě našeho dvoupatrového korábu mohli jsme vyrazit vpřed za dobrodružstvím. Cesta byla dlouhá, já se snažila většinu cesty spát, abych to měla rychle za sebou a měla dost sil na další den.
Docela často jsem zastavovali na odpočívadlech a u pumpy. Kuba sledoval keše v okolí, ale většinou byly nějak nesmyslně, nebo na druhé straně dálnice.
První keš, kterou jsem potkali byla Winter Event 2011 OFF, na posledním odpočívadle před Veronou. Prolezli jsme, co se dalo a kešku bohužel nenašli. Museli jsem nastoupit do autobusu a jet dál. Byli jsme trochu zklamaní, že tam keška nebyla, ale zase na druhou stranu jsme se těšili, že naše první Italská keš bude právě z Verony, kam jsme mířili.
Ve Veroně jsem zastavili na velkém autobusovém parkovišti, dostali pokyny od průvodce a mohlo se jít. Jako správní kačeři jsem se trhli z davu a vydali se svojí cestou za první keší. Le mura di Verona, trošku nás mrška potrápila, a my už začali dostávat pocit, že Italské keše jsou pro nás prokleté a buď jsou všechny vypnuté, nebo je těsně před námi někdo ukradl. Tento pocit ještě zesílil, když jsme nemohli najít další keš. To jsme sem opravdu jeli jen tak a hledání keší bude takové mučení? Ale zpátky k první naší Italské keši, protože tím dostaneme odpověď i na předchozí otázku.
Po pořádném překontrolování mapy zjišťujeme, že hledáme na špatné straně zdi. Naštěstí jsme omyl napravili a na správné straně jsme už rychle našli správné místo a mohli jsme logovat naši první Italskou kešku. Jupí!….. Já jsem fotila okolí a Kuba se vydal směrem k další keši : Palazzo Rifolfi – Dalisca. Umístění se zdálo být jasné, ale ošahali jsem všechny značky i okapy v okolí a nic Naše druhé DNF. Nedá se nic dělat, měli jsme celkem málo času (asi dvě hodiny) musíme jít dál.
Po cestě k Juliině balkonu jsme odlovili další dvě keše: San Fermo Church u krásného románsko-gotického kostela. Tahle potvůrka nás taky chvilku trápila, Kuba hledal a já se nechala strhnout a fotila jsem krásné výjevy, které byly zobrazeny na dveřích kostela.Nakonec stačilo jen kousek poodstoupit a keška byla naše. Druhá krabička byla věnovaná Porta Leoni, starověké římské bráně. Na tomto místě je krásně vidět jak elegantně jde zachovat památky uprostřed frekventovaného města. Vykopané základy umístěné uprostřed komunikace a ohraničené zábradlím. I brána jako taková je elegantně zahrnuta do novější výstavby. Prostě nádhera. Bohužel se nám začal krátit čas do odjezdu a museli jsme trošku přidat abychom stihli všechno co jsem si vytyčili. Po zastávce u Juliina balkonu jsme navštívili zdejší Synagogu a amfiteátr,
který je třetí největší stavba tohoto druhu na světě. Toto byla poslední Veronská keška, teď už nás čekala cesta zpátky k autobusu a hurá směr Murano…
Nejdříve jsem se museli dostat autobusem na pobřeží, kde na nás čekala loď, která nás měla dopravit na ostrov. Při čekání na loď bohužel začalo docela dost pršet. Cestovatelé ze dvou autobusů se nacpali do podpalubí a mi jako jediní stáli na horní palubě a užívali si letní přeháňku. Kuba natáčel na svojí novou kameru a já se v rámci možností snažila fotit Po chvíli plavby jsme v dálce zahlédli Benátky a na druhé straně ostrov Murano. Na tento ostrov byly po požáru sklárny v Benátkách přesunuty všechny sklárny i skláři. Ostrov jsme v lodi obepluli téměř dokola, takže jsme se mohli pokochat dosytosti. Než jsem přirazili ke břehu přestalo pršet a začalo vykukovat sluníčko. Ostatní účastníci našeho zájezdu se šli podívat do jedné z místních skláren a mi s Kubou se opět trhli a vydali odlovit jediné dvě keše, které zde jsou. Měli jsem ještě méně času než ve Veroně, ale náš průvodce byl velice chápavý a přislíbil, že na nás přinejhorším chvilku počkají. Vydali jsem se tedy ke keš věnované přímo ostrovu Murano.
Z mapy ani z popisu nebylo moc jasné co nás čeká. Kuba měl obavy, abychom nemuseli do nějakého kanálu nebo něco podobného
Na místě se ukázalo, že to bude jednodušší než jsem si mysleli. Nakonec se ukázalo že šlo asi o nejlepší keš tohoto dne. Po chvíli jsme tedy mohli logovat a vydat se pro druhou krabičku. Opět nám čas utekl jako voda v místních kanálech a museli jsem se vydat zpátky k lodi, abychom vyrazit směr Benátky, hlavní cíl naší výpravy.
Do Benátek už to nebyli ani dva kilometry a během pár chvil jsem stáli na hlavní náplavce uprostřed davu turistů. To bychom nebyli mi, abychom se zase nevytratili naší skupině. Vydali jsem se pomalu k námořnímu muzeu, kde jsme odlovili naší první [url="""]Benátskou[/url] kešku. Na náplavce byly kaluže vody a Kubík si našel suprovou zábavu:-D skákal do louží a stříkal vodu na kolemjdoucí turisty, kteří si asi museli říkat, že jsme se zbláznili.
Znaveni cestou jsme si nedaleko keše sedli na schody u kanálu, dali jsem si české pivo, které jsem koupili od pana řidiče v autobuse a odpočívali. Nohy nám krásně omývala mořská voda. Když v tom najednou Kuba začal křičet a málem zahučel do vody. Jeho nohou se lekl místní krab a šel se podívat, kdo mu tam ruší jeho klídek. Než jsem stihla vzít foťák a vyfotit si ho už byl pryč. Myslím, že se nás lekl víc jak mi jeho. Po nějaké té chvilce odpočinku jsme se pomalu vydali směr centrum města. Hlavním cílem byla virtuální keš.
Museli jsem se k ní promotat spletitými uličkami překrásných Benátek. Po cestě jsme samozřejmě lovili i další kešky, které jsme měli cestou. Zároveň jsme hledali nějaký typický obchůdek s jídlem, kde jsem si nakoupili zásoby na cestu zpátky. Musela jsem si dosud přivézt i nějaký pohled na památku a při toulání uličkami jsem narazili na kouzelný obchůdek The Most Beautiful Bookshop In The World – Libretia Acqua Alta. Já jako knihomol jsem se ocitla v ráji knih. Z knížek tu bylo dokonce i schodiště. Uprostřed prodejny stála gondola naplněná knihami, prostě nádhera Sehnali jsme tu krásné pohledy, Kubovi na hůlky něco jako turistické nálepky a mohli jsme jít dál bloudit uličkami. Celou dobu jsme si říkali, kdy už konečně uvidíme nějakou gondolu se zpívajícím gondoliérem. Poštěstilo se nám až v centru města, kde se to po chvíli gondolami jen hemžilo. Čas se bohužel opět nemilosrdně posouval k času našeho odjezdu. Vydali jsem se tedy přes krásné náměstí sv. Marka k přístavu a místu našeho odjezdu. Zaroveň k poslední keši dnešního putování. Dalo by se říci, „to nejlepší na konec“, ale pravý opak byl pravdou, keš chybně zaměřená a až nakonec docela se štěstím a díky náhodě jsme ji našli. Nakonec jsme všechno slihli a do odjezdu nám zbývala ještě nějaká doba. Tak jsem si otevřeli láhev výborného koktejlu Belinni, posadili se na nábřeží na jedny schody do moře a kochali se západem sluncem nad mořem a Benátkami. Po celodenním courání městem byla tohle dokonalá tečka za naším Italským putováním.
Teď už nás jen lodička převezla na pevninu, kde na nás čekal autobus a mohlo se frčet domů.
Celkový počet odlovených 15 ks, celkový počet zážitků k nespočtení aneb jak říká jedna nejmenováná reklama.. zážitky jsou k nezaplacení na to ostatní…. V Benátkách a okolí se mi moc líbilo a jsem ráda, že jsem se sem mohli podívat. A ráda se určitě zase někdy vrátím.
________________________________________________________________________
pokud vás článek zaujal, líbili se vám askarinčiny fotky, či by vás zajímaly jakoubackova videa, budeme moc rádi když si nás „lajknete“ na FB
A následuje povídání jak Jakouback a Askarinka do Benátek dojeli.
Jednoho dne Kuba přišel s tím, že nám koupil zájezd do Verony a Benátek. Byla jsem ráda, protože v Itálii jsem nikdy nebyla a Verona i Benátky byly můj sen.
Julie
O Veroně jsem totiž jako malá holka četla v příběhu Williama Shakespeara o Romeovi a Julii, a proto jsem se nemohla dočkat, až se tam sama podívám.
Doba do odjezdu utekla celkem rychle a najednou tu byl pátek 20. 6. 2015 a stáli jsem na Hlavním nádraží a čekali na správný autobus směr Itálie. Jeli jsme s cestovní kanceláří, takže na místě už čekal náš průvodce, který si nás rozřadil do autobusů a podle správného zasedacího pořádku.
Když byli všichni spolucestující na palubě našeho dvoupatrového korábu mohli jsme vyrazit vpřed za dobrodružstvím. Cesta byla dlouhá, já se snažila většinu cesty spát, abych to měla rychle za sebou a měla dost sil na další den.
Docela často jsem zastavovali na odpočívadlech a u pumpy. Kuba sledoval keše v okolí, ale většinou byly nějak nesmyslně, nebo na druhé straně dálnice.
První keš, kterou jsem potkali byla Winter Event 2011 OFF, na posledním odpočívadle před Veronou. Prolezli jsme, co se dalo a kešku bohužel nenašli. Museli jsem nastoupit do autobusu a jet dál. Byli jsme trochu zklamaní, že tam keška nebyla, ale zase na druhou stranu jsme se těšili, že naše první Italská keš bude právě z Verony, kam jsme mířili.
Nedaleko Le mura di Verona
Ve Veroně jsem zastavili na velkém autobusovém parkovišti, dostali pokyny od průvodce a mohlo se jít. Jako správní kačeři jsem se trhli z davu a vydali se svojí cestou za první keší. Le mura di Verona, trošku nás mrška potrápila, a my už začali dostávat pocit, že Italské keše jsou pro nás prokleté a buď jsou všechny vypnuté, nebo je těsně před námi někdo ukradl. Tento pocit ještě zesílil, když jsme nemohli najít další keš. To jsme sem opravdu jeli jen tak a hledání keší bude takové mučení? Ale zpátky k první naší Italské keši, protože tím dostaneme odpověď i na předchozí otázku.
Po pořádném překontrolování mapy zjišťujeme, že hledáme na špatné straně zdi. Naštěstí jsme omyl napravili a na správné straně jsme už rychle našli správné místo a mohli jsme logovat naši první Italskou kešku. Jupí!….. Já jsem fotila okolí a Kuba se vydal směrem k další keši : Palazzo Rifolfi – Dalisca. Umístění se zdálo být jasné, ale ošahali jsem všechny značky i okapy v okolí a nic Naše druhé DNF. Nedá se nic dělat, měli jsme celkem málo času (asi dvě hodiny) musíme jít dál.
Po cestě k Juliině balkonu jsme odlovili další dvě keše: San Fermo Church u krásného románsko-gotického kostela. Tahle potvůrka nás taky chvilku trápila, Kuba hledal a já se nechala strhnout a fotila jsem krásné výjevy, které byly zobrazeny na dveřích kostela.Nakonec stačilo jen kousek poodstoupit a keška byla naše. Druhá krabička byla věnovaná Porta Leoni, starověké římské bráně. Na tomto místě je krásně vidět jak elegantně jde zachovat památky uprostřed frekventovaného města. Vykopané základy umístěné uprostřed komunikace a ohraničené zábradlím. I brána jako taková je elegantně zahrnuta do novější výstavby. Prostě nádhera. Bohužel se nám začal krátit čas do odjezdu a museli jsme trošku přidat abychom stihli všechno co jsem si vytyčili. Po zastávce u Juliina balkonu jsme navštívili zdejší Synagogu a amfiteátr,
který je třetí největší stavba tohoto druhu na světě. Toto byla poslední Veronská keška, teď už nás čekala cesta zpátky k autobusu a hurá směr Murano…
Nejdříve jsem se museli dostat autobusem na pobřeží, kde na nás čekala loď, která nás měla dopravit na ostrov. Při čekání na loď bohužel začalo docela dost pršet. Cestovatelé ze dvou autobusů se nacpali do podpalubí a mi jako jediní stáli na horní palubě a užívali si letní přeháňku. Kuba natáčel na svojí novou kameru a já se v rámci možností snažila fotit Po chvíli plavby jsme v dálce zahlédli Benátky a na druhé straně ostrov Murano. Na tento ostrov byly po požáru sklárny v Benátkách přesunuty všechny sklárny i skláři. Ostrov jsme v lodi obepluli téměř dokola, takže jsme se mohli pokochat dosytosti. Než jsem přirazili ke břehu přestalo pršet a začalo vykukovat sluníčko. Ostatní účastníci našeho zájezdu se šli podívat do jedné z místních skláren a mi s Kubou se opět trhli a vydali odlovit jediné dvě keše, které zde jsou. Měli jsem ještě méně času než ve Veroně, ale náš průvodce byl velice chápavý a přislíbil, že na nás přinejhorším chvilku počkají. Vydali jsem se tedy ke keš věnované přímo ostrovu Murano.
Z mapy ani z popisu nebylo moc jasné co nás čeká. Kuba měl obavy, abychom nemuseli do nějakého kanálu nebo něco podobného
Na místě se ukázalo, že to bude jednodušší než jsem si mysleli. Nakonec se ukázalo že šlo asi o nejlepší keš tohoto dne. Po chvíli jsme tedy mohli logovat a vydat se pro druhou krabičku. Opět nám čas utekl jako voda v místních kanálech a museli jsem se vydat zpátky k lodi, abychom vyrazit směr Benátky, hlavní cíl naší výpravy.Do Benátek už to nebyli ani dva kilometry a během pár chvil jsem stáli na hlavní náplavce uprostřed davu turistů. To bychom nebyli mi, abychom se zase nevytratili naší skupině. Vydali jsem se pomalu k námořnímu muzeu, kde jsme odlovili naší první [url="""]Benátskou[/url] kešku. Na náplavce byly kaluže vody a Kubík si našel suprovou zábavu:-D skákal do louží a stříkal vodu na kolemjdoucí turisty, kteří si asi museli říkat, že jsme se zbláznili.
Znaveni cestou jsme si nedaleko keše sedli na schody u kanálu, dali jsem si české pivo, které jsem koupili od pana řidiče v autobuse a odpočívali. Nohy nám krásně omývala mořská voda. Když v tom najednou Kuba začal křičet a málem zahučel do vody. Jeho nohou se lekl místní krab a šel se podívat, kdo mu tam ruší jeho klídek. Než jsem stihla vzít foťák a vyfotit si ho už byl pryč. Myslím, že se nás lekl víc jak mi jeho. Po nějaké té chvilce odpočinku jsme se pomalu vydali směr centrum města. Hlavním cílem byla virtuální keš.
Jakouback a Askarinka
Museli jsem se k ní promotat spletitými uličkami překrásných Benátek. Po cestě jsme samozřejmě lovili i další kešky, které jsme měli cestou. Zároveň jsme hledali nějaký typický obchůdek s jídlem, kde jsem si nakoupili zásoby na cestu zpátky. Musela jsem si dosud přivézt i nějaký pohled na památku a při toulání uličkami jsem narazili na kouzelný obchůdek The Most Beautiful Bookshop In The World – Libretia Acqua Alta. Já jako knihomol jsem se ocitla v ráji knih. Z knížek tu bylo dokonce i schodiště. Uprostřed prodejny stála gondola naplněná knihami, prostě nádhera
Sehnali jsme tu krásné pohledy, Kubovi na hůlky něco jako turistické nálepky a mohli jsme jít dál bloudit uličkami. Celou dobu jsme si říkali, kdy už konečně uvidíme nějakou gondolu se zpívajícím gondoliérem. Poštěstilo se nám až v centru města, kde se to po chvíli gondolami jen hemžilo. Čas se bohužel opět nemilosrdně posouval k času našeho odjezdu. Vydali jsem se tedy přes krásné náměstí sv. Marka k přístavu a místu našeho odjezdu. Zaroveň k poslední keši dnešního putování. Dalo by se říci, „to nejlepší na konec“, ale pravý opak byl pravdou, keš chybně zaměřená a až nakonec docela se štěstím a díky náhodě jsme ji našli. Nakonec jsme všechno slihli a do odjezdu nám zbývala ještě nějaká doba. Tak jsem si otevřeli láhev výborného koktejlu Belinni, posadili se na nábřeží na jedny schody do moře a kochali se západem sluncem nad mořem a Benátkami. Po celodenním courání městem byla tohle dokonalá tečka za naším Italským putováním.Teď už nás jen lodička převezla na pevninu, kde na nás čekal autobus a mohlo se frčet domů.
Celkový počet odlovených 15 ks, celkový počet zážitků k nespočtení
aneb jak říká jedna nejmenováná reklama.. zážitky jsou k nezaplacení na to ostatní…. V Benátkách a okolí se mi moc líbilo a jsem ráda, že jsem se sem mohli podívat. A ráda se určitě zase někdy vrátím.________________________________________________________________________
pokud vás článek zaujal, líbili se vám askarinčiny fotky, či by vás zajímaly jakoubackova videa, budeme moc rádi když si nás „lajknete“ na FB
GeoGet
URWIGO
CWG
Ještěrka zdarma
Významné stromy
publish
Článek ve mne vyvolal vzpomínky na naši cestu do Benátek brzy po revoluci. Nebylo to ovšem dvoupatrovým korábem, ale Škodou MB 1000. Vyjížděli jsme brzy ráno a po chvíli nás zastavili příslušníci: "Kam jedete?"
"Do Itálie."
"Nedělejte si srandu!"
"Neděláme, my tam fakt jedeme."
Nevím, jestli nám uvěřili, ale dojeli jsme až do těch Benátek, i když hlavním cílem byly Dolomity. Auto poslouchalo, pokud si vzpomínám, tak v nějakém horském sedle se nám trochu vařila voda v motoru a bylo nutné zastavit. A pak se jelo se dál.