Za holí praotce Čecha – ze zákulisí 3.

Sobota 12. Září. Čas 05:30. Zvoní budík. Jedna část organizačního týmu hry „Za holí praotce Čecha“ se zvolna probírá z komatu a s nevybíravým slovníkem komentuje nápad, že se všichni potkají na kraje lesa v osm. Prochází koupelnou, upravuje zevnějšek do stavu, na který snese pohled i někdo jiný – závěrečný kritický (a lehce nechápavý) pohled do zrcadla – aha, to je Pet@s! Tedy já.


Rychle se nasnídám, vezmu do ruky seznam věcí, které musím mít s sebou a jdu balit – proč jsem to neudělal večer?! Prádelní koš se zvolna plní, snad budeme mít všechno na to , abychom rozmístnili několik desítek keší do terénu. Část keší je třeba ještě trochu doupravit, (obrazně a někde i doslova dopilovat). Konečně všechno! Nakládám věci do auta, znova projíždím seznam, nechápu, proč poslední položkou na seznamu je „SEZNAM“. Aha, seznam mých keší, přibaluji poslední část proviantu, prohlížím věci v kufru auta, vyhazuji kočku z auta, vyjíždím.



Luxusní počasí – zima, mlha, krápe, snad se to z toho nerozhodného stavu vybere během cesty. Vybere se to během chvíle do pěkného deště, ale naštěstí ho nechávám během pár kilometrů za sebou a na místo setkání už přijíždím jemným mlžným oparem do sluníčkové louky. Zbytek týmu přijíždí během pár minut, přiložíme od ostatních vše potřebné do koše, co se nevejde, cpeme do baťohů a co se nevejde ani tam, neseme v ruce. Smůla – do lesa se prostě jezdit nesmí, takže pěšky i s proviantem – kolem rybníka směr les.



Nyní si dovolím požádat milého čtenáře, aby se vžil do role rybáře znuděně sedícího na břehu rybníka. Voda klidná, splávek se nehne, prohlíží si okolí a v tom si všimne skupiny pěti lidí s divným nákladem, jak se blíží po hrázi. Dva pánové nesou prádelní koš, ze kterého vykukuje sekera, kladiva, kříž, ptačí budka, jeden z nich má v ruce rýč. Z obou stran doplňují řadu dámy nesoucí neméně zajímavé vybavení – další ptačí budku o velikosti menšího karavanu, pařez – ano, pozůstatek po vzrostlém jehličnanu a profi fotoaparát. Na rybářovi je vidět, že mozkové závity pracují na plné obrátky, ale nezeptá se, jen vyjeveně civí a pohledem nás provází až za zatáčku – alespoň má námět na několik dalších hodin přemýšelní u vody.



První již dříve pečlivě vybraný bod dosažen, nastává čas instalace. Pověšeno, zajištěno, vyzkoušeno, zkontrolován obsah, vyfoceno, odšktrnuto v seznamu – hurá na další. Dalších několik hodin pokračuje ve stejném stylu, jen se mění místo, krabička a owner. V polovině cesty nám připravuje menší vyrušení hlídka státní Policie zaparkovaná v lese. Ten pohled policisty na náš proviant je mi nějaký povědomý – aha, už vím, je to patrně bratr toho rybáře dole. Po nezbytné kontrole dokladů (během které zjišťuji, že moji kolegové mají také občanská jména a nikoliv jen GC nicky) pokračujeme v trase, kešky přibývají a za chvíli už instalujeme poslední krabičku.



Založeno, zdokumentováno, nasedáme do aut a vracíme se k domovu připravovat listingy. Myslím, že si to účastníci eventu opravdu užijí, těším se.


Pet@s