1
Pavouk Nephila aneb jak jsem jako dítě hltal komiksy…
Příspěvek od
kartagoo
,
22 říjen 2013
·
859 Zobrazení
Ahoj všem!
Je to již pár pěkných let zpátky, tehdy byla zrovna léta sedmdesátá a v časopisu Ohníček začal vycházet na dnešní dobu komiks téměř nadčasový, graficky velmi nóblesně pojatý a textově též velmi na úrovni zpracovaný s názvem Pavouk Nephila. Autorem obsahu byl známý Ivo Pechar a tvůrcem perfekcionalistického zpracování grafiky samotný Thedor Pištěk!
Děj nás uvádí do fiktivního diktátorského režimu, kde militantní vládnoucí skupina režimu zosnuje geniálně zrůdný plán na základě nevinného objevu jednoho vědce, jehož know-how však odcizí padouch. Příběh jako z dnešní politiky…
Čas běží, roky utíkají a z dětí jsou zralí chlapíci, však stále s dětskou duší a tlukoucím srdcem prahnoucím po dobrodružství. Jednoho dne jsem se sešel nad lahodným korbílkem moku s žebráckým spolukačerem Bostonem a jak jinak, padla řeč na pokládky a touhu vytvořit něco, co je jinak, něco, co jsme ještě v krátkém geokešingovém životě nepoznali. Noční keš.
Jak ji ale pojmout? Toť otázka. Oba známe nočky plné odrazek, kdy nás světlušky svým třpytem vábí jak bludičky. Takže zamítnuto – třpytky ne. Přesto je celá trasa „vykolíkována“ odrazkami a pak nastává vymýšlení, jak dál. Sedíme, tlacháme, pro inspiraci pár pivek popíjíme a vymýšlíme šifry. Za 2 hoďky je vymyšlena zhruba celá luštící sestava, tak, jak ji znáte Vy. Běží dny, měsíce a je čas realizace.
Obráběcí nástroje, shánění fluorescenčních barev, lepty… to vše má v dílně již své pevné místo. Pak najednou máme i speciální UV pigment a jednotlivé fragmenty pokladu nám najednou začínají dávat dohromady mozaiku. Je období mrazů a my testujeme, jak materiály obstojí při velmi nízkých teplotách, jednotlivé stage macerujeme týdny ve vodě. Vše je, jak má být, a s nástupem jara dolaďujeme listing, pak následuje instalace v terénu, najednou řešíme problém kolize z nečekaně přemístěné sousední mysterky a když je vše dořešeno, nastává den D. Po domluvě s Pitrisem pípá v očekávaný den Gmail. Konečně!
Děkujeme a vyrážíme se podívat, zda někdo dorazí. Je půlnoc a asi za ¾ hodiny se objevují první hledači.
To jsme věru nečekali. Čas běží, je již hoďku a půl po půlnoci, hledání je v plném proudu a zanedlouho začne svítat. Jenomže i to patří k našemu geocachingovému životu…
Tak snad, po tom roce a půl ohlédnutí tahle noční keš udělala svým hledačům radost. Kdykoliv čteme já i spoluautor Boston logy, vidíme, že naše práce asi nebyla marná a že spousta lidí se sem vypravila i napodruhé i napotřetí. Přesto nehudrují a jejich dlouhé zápisy jsou pro nás odměnou a vědomím, že větší radost je v dávání než v přijímání… Získali jsme zajímavou zkušenost a snad se nám povede do budoucna pro Vás spustit opět něco dalšího.
Ještě jednu zkušenost nám keš přinesla: Bacha na Pavouky! :-)
Je to již pár pěkných let zpátky, tehdy byla zrovna léta sedmdesátá a v časopisu Ohníček začal vycházet na dnešní dobu komiks téměř nadčasový, graficky velmi nóblesně pojatý a textově též velmi na úrovni zpracovaný s názvem Pavouk Nephila. Autorem obsahu byl známý Ivo Pechar a tvůrcem perfekcionalistického zpracování grafiky samotný Thedor Pištěk!
Děj nás uvádí do fiktivního diktátorského režimu, kde militantní vládnoucí skupina režimu zosnuje geniálně zrůdný plán na základě nevinného objevu jednoho vědce, jehož know-how však odcizí padouch. Příběh jako z dnešní politiky…
Čas běží, roky utíkají a z dětí jsou zralí chlapíci, však stále s dětskou duší a tlukoucím srdcem prahnoucím po dobrodružství. Jednoho dne jsem se sešel nad lahodným korbílkem moku s žebráckým spolukačerem Bostonem a jak jinak, padla řeč na pokládky a touhu vytvořit něco, co je jinak, něco, co jsme ještě v krátkém geokešingovém životě nepoznali. Noční keš.
Jak ji ale pojmout? Toť otázka. Oba známe nočky plné odrazek, kdy nás světlušky svým třpytem vábí jak bludičky. Takže zamítnuto – třpytky ne. Přesto je celá trasa „vykolíkována“ odrazkami a pak nastává vymýšlení, jak dál. Sedíme, tlacháme, pro inspiraci pár pivek popíjíme a vymýšlíme šifry. Za 2 hoďky je vymyšlena zhruba celá luštící sestava, tak, jak ji znáte Vy. Běží dny, měsíce a je čas realizace.
Obráběcí nástroje, shánění fluorescenčních barev, lepty… to vše má v dílně již své pevné místo. Pak najednou máme i speciální UV pigment a jednotlivé fragmenty pokladu nám najednou začínají dávat dohromady mozaiku. Je období mrazů a my testujeme, jak materiály obstojí při velmi nízkých teplotách, jednotlivé stage macerujeme týdny ve vodě. Vše je, jak má být, a s nástupem jara dolaďujeme listing, pak následuje instalace v terénu, najednou řešíme problém kolize z nečekaně přemístěné sousední mysterky a když je vše dořešeno, nastává den D. Po domluvě s Pitrisem pípá v očekávaný den Gmail. Konečně!
Děkujeme a vyrážíme se podívat, zda někdo dorazí. Je půlnoc a asi za ¾ hodiny se objevují první hledači.
To jsme věru nečekali. Čas běží, je již hoďku a půl po půlnoci, hledání je v plném proudu a zanedlouho začne svítat. Jenomže i to patří k našemu geocachingovému životu…
Tak snad, po tom roce a půl ohlédnutí tahle noční keš udělala svým hledačům radost. Kdykoliv čteme já i spoluautor Boston logy, vidíme, že naše práce asi nebyla marná a že spousta lidí se sem vypravila i napodruhé i napotřetí. Přesto nehudrují a jejich dlouhé zápisy jsou pro nás odměnou a vědomím, že větší radost je v dávání než v přijímání… Získali jsme zajímavou zkušenost a snad se nám povede do budoucna pro Vás spustit opět něco dalšího.
Ještě jednu zkušenost nám keš přinesla: Bacha na Pavouky! :-)