Jak jsem našel nosy

Keškování v zemích, které nejsou žádnými kešovacími velmocemi, skýtá často zajímavé zážitky. A protože často a rád jezdím po světě, seberu vždy pár krabiček. Ondy jsem byl v Číně. I tam jsou kešky. Není jich moc, dost často jsou to earthky a docela dost často od českých ownerů (tímto zdravím Golem team), ale i pár tradiček se najde a dokonce i o nějakou mysterku se zakopne.

Samozřejmě hned po prohlídce Zakázaného města a Chrámu nebes v Pekingu jsem se vydal do parku u Chrámu nebes podívat se po keškách. A čekaly mě hned dvě DNF. Naštěstí tu třetí (to byla dokonce mysterka) jsem našel. Druhý den byla prohlídka Letního paláce. Cesta parkem vedla krásně k místu, kde měla být keška. Geomísto naprosto zřejmé a jasné - zašmátrám rukou a už tam šustí známý igelitový pytlík. Hurá, to byla rychlovka. Vytahuji pytlík a v něm - nosy. Takové ty karnevalové umělohmotné nosy. Že by to byly předměty na výměnu? Ale chybí krabička (to by ještě nebylo tak nic divného), ale chybí i logbook. No dobrá, vracím pytlík zpět a začínám s důkladnějším průzkumem. Asi o metr dál zašustí další pytlík. Sláva, teď to bude ono. Ale z pytlíku se sypou nějaké podivné kostky. A logbook zase nikde. Koukám do listingu - vždyť to má být mikro. Tak znovu na průzkum. A o další půlmetr vedle se krčí stará dobrá filmovka. A v ní konečně nacházím ten vytoužený logbook.

Toho prodavače nosů a kostek jsem nakonec v parku Letního paláce potkal. A ani netušil, na jakém místě si ukryl svoje zboží. Stejně jsem si od něj nic nekoupil. A v tom parku jsem našel ještě dvě další krabičky.