Předsilvestrovská rozcvička

Těsně před Vánoci mě propustili z nemocenské. Než jsem se stihla rozkoukat v práci a nakoupit vánoční dárky, byl nejvyšší čas balit si věci a vyrazit na Moravu za rodinou. Během balení jsem začala stahovat do mobilu místní kešky. V mém seznamu úlovků už se objevila skoro měsíční mezera, způsobená nejdříve blížícím se termínem odevzdání práce a poté nemocí. Může kačer vyjít ze cviku? A má vůbec nějaký cvik, když je s necelou dvoustovkou ještě skoro začátečník?

První prosincovou keš jsem si odlovila stylově na Štědrý den. Byla v ptačí budce na stromě. Problém tkvěl v tom, že visela asi dva metry nad zemí. Vylézt na strom nebylo kudy, takže jsem si pomohla větví a připadala si přitom jako naprostý mudla.

Na další lov došlo až dnes. Úderem poledne jsem se sešla s Bublinou, Lukym a Ipsylonkou před Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Vyrazili jsme nejprve pro místní tradičku, ke které je těžké se dostat, nezdrhnete-li z práce během polední pauzy nebo se nepokusíte po "zavíračce" přelézt plot a doufat, že v areálu nezapínají alarm a hlídacího psa.

Hlavním cílem dne je ale Acoustic Ellipsoid. Multikeš v hotelu se vstupní halou tvaru elipsy a vyznačenými ohnisky. Podobná architektura byla populární v 16. a hlavně 17. století a má jednu zajímavou vlastnost - zvuky se z jednoho ohniska elipsy do druhého přenášejí skoro lépe než mobilem. Říká se tomu Whispering Gallery. Z hodin angličtiny mně utkvělo v paměti, že se nachází v katedrále sv. Pavla v Londýně.

Že je to pravda, jsme rovnou i ověřili. Bublina promluvila v jednom ohnisku a v druhém se Luky začal rozhlížet, zatímco já se jen lekla. Opravdu slyšíte, jako kdyby ten druhý stál vedle vás. Protože ho vidíte asi pět metrů daleko, je to poněkud matoucí.

Následuje procházka po areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Kolem jedné se odpojuje Ipsylonka, která šla lovit během polední pauzy, a my ostatní se rozmýšlíme, co dál. Nakonec se rozhodujeme odložit dlouhou multikeš na jindy a Bublina s Lukym se jdou domů naobědvat. Ještě nemám hlad a tak prohlížím svůj seznam keší k odlovu v okolí Flory. Dohromady tvoří hezký ovál, který zčásti vede skrz Olšanské hřbitovy a pokračuje směrem do centra.

Vyrážím ke keši Filip Topol a mezitím si čtu logy k ní a hlavně k The Cemetery Cache. I přes varování v listingu FT, že signál je "chorobný", nacházím keš prakticky ihned a vydávám se na hřbitov. Krátce po vstupu vypovídá GPS a tvrdí mně, že se vůbec nehýbu z místa. Pokouším se dojít odhadem podle mapy. Restartuji mobil. Kompas se pro změnu vesele točí. Aha, už jsem asi skoro u keše! Hledám podle hintu. Cítím se trochu divně. Tuším, jakou podobu by mohla mít schránka - a skoro jsem se trefila. Byla těsně vedle - doslova. Rychle se loguji, vracím pietně schránku zpátky na místo a jdu si pro Palác Vinohrady. Cesta tam je naprosto perfektní a jdu téměř najisto. Horší je to po odlovu. Rozhodnu se zkrátit si cestu a... samozřejmě nakonec musím přelézat zábrany na místním placeném parkovišti.

Následují keše Továrna na čokoládu a Poslední trolejbus. Zanořuji ruku v chirurgické rukavici do jámy pavoukové. Nic? Dál buď nedosáhnu, nebo je keš pryč.

Poslední trolejbus naopak vidím ihned. Byla by to keš na první sáhnutí, kdybych nemusela čekat na čistý vzduch. Blíží se půl páté a začínám být docela unavená. Prohlížím mezitím listing Ministerstva. Poslední úspěšný log je starý 13 dní. Rozhoduji se nechat ji na jindy a jet si ulovit tradičku, která se nedávno objevila kousek od mého bydliště.

Znáte to, přímo na dohled vám ve vašem pečlivě vyčištěním okolí najednou vyroste nová keš a vy se k ní prostě nedokážete dostat, protože je přece tak blízko a máte na ni vždycky dost času. Dorazím ke skupince mladých stromků a na druhý pokud najdu ten správný. Mission accomplished.

Rozhodla jsem se, že dnešním dnem začíná můj 14denní challenge.