Mobilní tým stratocachingu - pet@s a H@@sh@@

Je čtvrtek odpoledne a já stojím v zácpě na dálnici. Hodiny na přístrojovce ukazují 16:50 a já začínám nadávat na osud - nerad chodím někam pozdě. Zvedám telefon a volám Marianovi z týmu mikisi - pořadateli akce Stratocaching. Omlouvám se horem dolem, jak moc mě to mrzí, budu mít cca čtvrt hodiny sekyru. Ve sluchátku se ozve pohodový hlas "Ale to nevadí, my se tu stejně teprve scházíme, až dorazíš, tak zavolej, já ti přijdu otevřít". Takhle to prostě vypadá, Marian je v klidu a všechno stíhá - těžce závidím pevné nervy a drtím plynový pedál o podlahu.
Přijíždím před vchod do gymnázia ve Slaném, vyskakuji z auta a řítím se ke vchodu. Marian tam zrovna je a tak v podstatě jen probíhám a za chvíli se už zdravím se všemi ostatními - jsem členem mobilní posádky Stratocaching. Usedám na podezřele malou židličku před školní tabuli a ze stupínku shlížím dolů na stoly s počítači a jejich obsluhou - členové Laborek CZ. Je to prima banda dětí (promiňte, skorodospěláků - jen já už jsem moc starý) a od katedry se ozývá hromovým hlasem šéf Laborek Krtek. Během chvíle je mi jasné, že tady to bude fungovat bez problémů, protože Laborky prostě fungují. Jeden sehraný tým, operátoři berou svou práci vážně a jsou zapálení pro věc.

Dozvídám se první z mnoha informací - stratokeš přidělená naší posádce má číslo 6 - BASF. Dosud se neví, jakou bude mít technologii (ať to má GSM, ať to má GSM, ať nemusím běhat po lese jako debil a čekat na radioamatéry...), ale dozvídám se, že se o mne bude starat operátorka Anička, která mě bude předávat souřadnice stratokeše a koordinovat odlov naší keše z řídícího centra. Pak se pouštíme do vysvětlování, co a jak budeme provádět, co když nebudou fungovat telefony, co když nebudou fungovat servery, co když...., co když.... - hlava mi z toho jde kolem, ale Krtek jede podle seznamu ve své hlavě a prochází každou možnost a hledá alternativní řešení. Jsem rád, že budu v téhle hře dělat především taxikáře.

Markéta z týmu Mikisi nás vybavuje kopiemi pravidel a dalšími doplňujícími informacemi. Na můj dotaz, zda budeme mít organizátorské tričko a jestli ho mám nosit navrch přes bundu v té zimě, mi s úsměvem ukazuje fotku organizátorského kulichu - super, tady se myslí opravdu na vše. V témže okamžiku se na scénu dostává ještě jeden kulich - přišel se na nás podívat zástupce ředitel gymnuzia pan Kulich. Kouzlo okamžiku....
Pomáháme přinést z aut ještě nějaký materiál pro postavení konstrukcí na projekce a pak se rozcházíme domů. Nadšení a zvědaví na to, jak (a hlavně kam) letošní Stratocaching dopadne.
---
V sobotu ráno do sebe zvrhnu hrnek kafe a vyrážím do Prahy vyzvednout druhou část naší mobilní posádky Kubu a následně spolu frčíme k meteorologickému ústavu v Libuši. Po zaparkování vyskakujeme z aut a řadíme se do fronty k registraci - fasujeme zelené náramky a již zmíněného kulicha (tedy toho s malým k). Povětrnostní podmínky rozhodly o tom, že po zbytek dne tento odznak organizátora neodložím a v duchu blahořečím Markétě za ten dobrý nápad.
Zdravím se se známými tvářemi a seznamuji se s novými, atmosféra je příjemná, všichni jsou natěšení a ohlížejí se trochu rozpačitě do kamer, které zabírají vše kolem. To, že kamery opravdu fungují a živě přenášejí na internet zjišťuji během chvíle. Rozdrnčí se mi mobil - volá manželka - "uhni kousek na stranu, nevidíme přes tebe Kořena". Inu, to nebylo k diskusi - klidím se z cesty a jdu se podívat dovnitř do meteorologického ústavu. Za dveřmi vidím rozebraný dropion a další komponenty dnešního letu - paráda, prohlídka začíná.

To už se ale začínají houfovat davy u nenápadné "garáže" ve které nějaký pán cosi kutí. Po chvilce vytáhne balón a začne jej nafukovat héliem. Do toho přichází informace o plánovaném času startu - začíná se už doopravdy něco dít. S ostatními kačery pobíháme po okolí, fotíme, natáčíme, ti mladší z nás si vyrábějí selfie s balónem ;o) a atmosféra houstne. Přichází zpráva o posunu startu z důvodu špatné viditelnosti, ale pořád už je to jen chvilka a tak se posouváme ke startovacímu kříži a vybíráme tu nejlepší pozici pro pěkné fotky.
A je to tu, přinášejí balón, kompletují dropion a další komponenty, poslední kontroly, a pak odpočítávání.... 3, 2, 1, START!!!

Balón stoupá vzhůru a kolem sebe vidím plno kačerů, kteří nejsou úplně v pohodě - přeci jen tímto směrem keška obvykle nebývá - jak vyrazit - za šipkou? Postupně se rozchází ke svým zaparkovaným plechovým miláčkům a vyrážejí stopovat balón. My, organizátoři, přebíráme makety stratokeší (přece jen, co kdyby to spadlo někomu na zahradu, tak je lepší ukázat obrázek než vysvětlovat: "víte, je to asi půl metru dlouhý semínku z javoru....". Násleně vše naházíme do aut, zkontrolujeme GPSky, zapíšeme si telefonní čísla na hlavní organizátory a můžeme zvolna vyrazit - času je přece dost.

Vyrážím jako vodící vůz, za sebou v závěsu mám vozidlo s Markétou z týmu Mikisi a redaktorkou Českého Rozhlasu - obě budou hledat keš JUNIOR - GPSky jsou jim k ničemu, keš nevysílá, ale jen bliká a pípá. Po několika minutách se vymotáme z Prahy a vyrážíme na okruh R1. Zde se u mě projevila v plné kráse vlastnost typická všem nám mužům - mám sice GPSku, ale přece já vím sám nejlíp, kam jet. Můj nápad neodbočovat na Říčany, protože je to přece jasná kravina, když chci jet na Kolín, odměnila GPSka textem "přepočítává" a následně též bonusem v podobě navýšení trasy o dalších 12 kilometrů. Zahanben kapituluji a už se s tou paní, co ví, kam jedu, nehádám. Markéta se usilovně drží za mnou a musí si určitě myslet, že jsem úplný blbec, když je vozím po dálníci u Prahy v kruhu. Pak ještě díky provozu Markétino auto ztrácíme na kruhovém objezdu, naháníme se telefonem, čekáme na sebe na nájezdu a pokračujeme v cestě.
Bez dalších problémů se blížíme směrem Kolín a já uvažuji, jak moc bude tahle hra vypečená. Kousek za obcí Lipany před sebou vidíme beznadějně zacpanou silnici - to již dorazili na očekávané místo dopadu hledači. Některá auta vypadají jako ježek díky množství antén - nechápu, proč se těmhle lidem říká radioAMATÉŘI, když mají takovouhle výbavu.

Přichází nám z řídícího centra první SMS s odhadem dopadu a tak se přibližujeme. Následuje několik dalších SMS zpráv s upřesněním a chvíli na to info o dopadu. Zdoláváme poslední kus po silnici autem, vyskakujeme a ženeme se cestou necestou a polem nepolem (a bohužel též oranicí neoranicí) na souřadnice naší kešky. Cestou slyšíme píp, píp,píp - JUNIOR už také přistál. Dobíháme na místo velkého finále a jsme pátí - čtyři hráči byli rychlejší než my a kešku si zalogovali.
Naštěstí je vše v pořádku, žádné hádky ani strkanice, takže není třeba nic řešit a tak si povídáme a čekáme na další nálezce. Po chvilce na základě instrukcí z velína bereme naši kešku a vynášíme ji z pole ven na silnici. Ti co přijdou později už si boty neušpiní - a že jich bylo. Následující dvě hodiny postáváme u našeho auta, kešku máme položenou na haubně a kačeři si snímají QR kód. Poté sedáme do auta a odvážíme keš do řídícího centra, kde stíháme poslední návštěvníky eventu.

Keška předána, mise končí. Nádherný den strávený s bandou bláznů, kteří si umějí hrát. A pokud jde o Stratocaching, tak mě mrzí jen jedna jediná věc - že jsem ho minulý rok prošvihl.

Tak zase příště

Pet@s, řidič mobilní posádky stratokeše BASF
(fotky od Pet@s a kaftankaj)