Osobně po osmi letech keškování zatím žádný syndrom vyhoření necítím...
- Stále je kam jezdit - celodenní výlet se dá udělat i 50 km od domu, a tam už mám hodně neodlovených keší :-).
- Keše mě často upozorní na moc zajímavá místa. Takže je používám místo průvodců. I když už delší dobu je i hodně keší na nezajímavých místech, kde jsou spíše o tom - díky za bod, než díky za místo.
- Stále je možnost při lovu zažít spoustu zážitků...
I když jsem předloni keškoval trochu méně (dle statistik), protože jsem měl méně času na výlety, letos to bylo zase více, přitom vím, že příští rok to bude zase méně, protože nás čeká velké zařizování. Ale i tak si budu stále hledat pro odpočinek kešky.
Spíš si občas říkám, jestli to u mě není už spíše závislost. Ale na druhou stranu si říkám, že ještě stále nemám ani 10 tisíc keší, takže nejsem v první padesátce, tak je to dobrý :-). Sice DNF hodna zamrzí, ale abych se honil za tím mít tisícovku ročně, to mě naštěstí netankuje. Raději si udělám výlet do pěkné přírody a občas při celodenním výletu taky odlovím jen 2-3 kešky... I když různé ukazatele závislosti na sobě pozoruji už delší dobu... Jako například nutkání mít odlovené všechny keše do 20-30 km atp. nebo nutkání naplánovat výlet tak, abychom stihli vysbírat všechny keše v dosahu... Na druhou stranu se utěšuji, že to není tak hrozné, když nejezdím autem na nejbližší keš, abych ji měl odlovenou a nechávám si ji prostě na chvíli, kdy bude buď cesta okolo,nebo si zorganizuji pěkný výlet okolo...