O původu Loučimi se vypravuje následující pověst:
Za dávných dob, kde nyní obec Loučim se rozkládá, stával veliký, hustý les a v něm jediná chatrč zbudovaná za dříví a přikrytá
chvojím lesním. Obyvatelstvo její sestávalo se ze 4 osob; byl to otec se třemi syny, kteří se lovem zvěře a plody lesními živili.
Mnoho let jim uplynulo takto ve svornosti a lásce. Jedenkráte přepadena však byla rodina tato neznámým bojovným lidem a po
krátkém odporu přinucena byla ku vzdání se. Na rozkaz vůdcův byli předvedeni synové před bojovný lid a uloženo jim zanechati
všeho a hned s branným lidem vydati se na cestu. Synové, vidouce se přemoženými, vyprosili si před odchodem tu zvláštní
milost, rozloučiti se naposledy se svým starým, vetchým otcem, kterého nadevše milovali. To když jim povoleno bylo, vešli
společně do chatrče, pojali svého otce a tajnou chodbou vyšedše, opodál ve skalní rozsedlině se usadili. Že se jim tato
neočekávaná lest zdařila, nazvali místo to loučením; slovo loučení proměnilo se při rozšiřování budov založené obce ve jméno
Loučím.
O názvu a původu obce uvádí Dr. Fr. Roubík, min. rada následující: Podle úředního soupisu míst z r. 1924 zní správný tvar
jména obce "Loučim", kdežto dříve se říkalo „Loučím“. Tato změna se stala jen z příčin filozofických. Podle dotazníku České
akademie zachovaly se v lidové mluvě oba dva rody, ženský i mužský - 1. ta Loučim, do Loučimi, na Loučim, v Loučimi. 2. ten
Loučim, do Loučima, na Loučim, v Loučimě. Původní jméno obce bylo ovšem „Lučina“, jsou na to zachovány doklady již ze 14.
století: r. 1380 in Luczinie (Reliquiae tabularum I. str. 461), r. 1386 Karolus de Lucznina (Archiv český XXXI., str. 381, r. 1392 in
Luczinie (tamtéž str. 188), r. 1463 de Luczina (Rel. tab. II. str. 323). Současně však se objevuje i tvar Loučim. Tak r. 1367: in
Lucim (Libri canfirmatium I. str. 82), r. 1415 in Luczym (tamtéž VI. str. 164).
Zdroj: http://www.loucim.cz/ - viz podrobná historie obce v PDF formátu