Tak se nám pomalu blíží Velikonoce. Teď je doba postní, kdy se věřící nemají tak intenzivně věnovat zábavám a kratochvílím, ale klidnému rozjímání (už vidím Jacku, jak pár týdnů nejezdí na keše nebo dokonce ani nepomyslí na geocaching... ).
To jako že když už se i v chladnějším dnu asketicky vykopu na svou "povinnou" každodenní projížďku za účelem zachování duševní a tělesné rovnováhy a projíždím kolem keše, tak bych ji tam měla asketicky ponechat a nelogovat, jo?
Nene, já mám mnohem širší pole pro svou askezi a odříkání (sic! ), například abych ráno na zvonění budíka vylezla z postele tak, abych na ranní modlitbu dorazila jakž takž použitelná v 5:59 a nikoliv abych se tam připloužila v 6:08 s jednim vokem zalepeným a druhým pootevřeným na milimetrovou štěrbinu.
Ono totiž jakýkoliv odříkání a půst má smysl jenom když je to k něčemu dobrý, například když si něco odřekneme, abychom se rozdělili s někým, kdo je na tom hůř než my, nebo když se tím zřeknutím učíme, že nemusíme mít vždycky všechno, co si zamaneme, když ušetřenej čas strávíme na něco užitečnějšího a podobně. Pokud mě keška donutí vystrčit nos z domu a trochu se hejbat a navíc mi ukáže probouzející se přírodu, nepovažuju to za žádnou "bohapustou" zábavu.
My křesťani totiž nejsme žádný fakíři nebo masochisti, naopak, pokud svou víru myslíme vážně, máme taky smysl pro radost ze života !
Tento příspěvek byl upraven od Jacka dominikánka: 23 březen 2014 - 13:39