Dovolím si pro útěchu nabídnout osvědčené úsloví - co se škádlívá, rádo se mívá. Jestliže si vás potomek takhle "vychutnává", pak mu na vás pravděpodobně od srdce záleží, i to je dobrá známka. Holt mají lidi v tomhle věku trochu praštěné způsoby, jak tu náklonnost vyjádřit.
A zrovna složené tvary slovesné v základním rysu na pochopení snad až tak složité nejsou: Když tu "práci" zastane jedno slovo (př. kešuješ, zakešoval), tak to je tvar jednoduchý.
Když k vyjádření potřebuješ ještě nějaká pomocná slovíčka navíc (kešovala jsem, budeme kešovat, aby kešovali, kéž kešuje, byli byste bývali kešovali, bude zakešováno, mám kešovat atp.), tak to je tvar složený. Není bez zajímavosti, že to pomocné slovíčko podmiňovacího způsobu (bych, bys, by atd.) je samo vlastně posledním žijícím pozůstatkem aoristu (jednoho ze staročeských jednoduchých časů minulých) slovesa být, času který u ostatních sloves odumřel zhruba v době, kdy se na břidlicovou tabulku učil psát písmenka malý Honzík Hus. Místo kdysi jednoduchého (bych) tedy dnes minulý čas vyjadřujeme složené (byl jsem). Ovšem, spousta lidí má v důsledku toho problém správně napsat ono pomocné sloveso složeného podmiňovacího způsobu, najmě v 1. a 2. osobě množného čísla, kdy z neznalosti, odkud se vzalo, se ostýchají napsat bychom či byste, protože se jim to zdá chybné, a místo toho pod vlivem hovorové podoby téhož (bysme, byste) ze sebe v dobré víře na papír vypotí nesmyslné patvary by jsme či by jste. Je to tuze běžná chyba, se kterou se lze v listingu i logu potkat, takže určitě další bod pro Kulíškovo pravopisné desatero.
Ale obecně je samozřejmě pro duševní zdraví rodičů nejlepší, ba přímo klíčové, aby dítka školou povinná dokázala číst a sama si ve věku internetu požadované informace dohledat. Ideálně pak dokážou postoupit ve školské hierarchii v duchu následujícího vtipu:
Co musí vědět student? - Všechno!
Co musí vědět asistent? - Ve které knize je to, co musí vědět student.
Co musí vědět docent? - Kde je ta kniha.
Co musí vědět profesor? - Kde je docent.
Pohádce S čerty nejsou žerty jsou věnovány ne méně než tři žijící tuzemské keše
jakož i jedna archivovaná
ba i event už byl, což myslím výmluvně svědčí o tom, s jakým vděkem na ni národ vzpomíná.