Tak já přidám taky jednu k lepšímu, abyste se po ránu probudili:
O prázdninách bývám vždycky na pár dní u rodičů na Šumavě a věnuju se cyklistickému, plaveckému a geocachingovému výcviku synovců
. Před pár lety si takhle jednou jedu tátovým autem před sedmou ráno do kostela do 12km vzdáleného městečka. Samozřejmě na poslední chvíli, jak jinak
. Asi 5km před cílem přede mnou dodávka s otevřeným kufrem a nějakejma kolometrovejma dřevama nebo tyčema nebo něčím dlouhým, co čumělo s červeným praporkem na konci z kufru. Jela nejvejš třicítkou. Silnice samá zatáčka, sem tam auto v protisměru, plná čára, předjet se to dost dobře nedalo a čas běží.
Až konečně jsme dojeli na kraj města, kde je taková dlouhá rovinka, takže každej to má tendenci rozjet, proto je tam měřák, kterej na vás výhružně bliká, když máte přes 50, neb je to už za cedulí obce. Já spatřuju svou šanci, ale v protisměru o kus dál náklaďák. Tak jsem na to samozřejmě šlápla, abych se dostala před tu dodávku co nejrychlejc. Pochopitelně - bezpečnost především, že
!
Jenže o kus dál policajti, a už mě staví a chtějí doklady. Já v sukni a triku, v občance a řidičáku fotka v hábitě, tedy přesněji řečeno v závoji. Pan policajt na to chvíli nevěřícně koukal, pak zas na mě, pak zas na doklady a pak pronesl historickou větu: "Tedy, promiňte, že vám to tak musím říct, ale na to, že jste řádová sestra, tak jezdíte jako prase!".
Pak mi sdělil, že výměr pokuty mi přijde dle toho, o kolik nad 50 mi naměřil zmíněný měřák a propustil mě. Nepřišlo nikdy nic. Dodnes nevím, jestli ten můj přestupek ztopil a nebo jestli zapracoval muj anděl strážnej a ve chvíli, kdy jsem míjela měřák, tak ten měřil akorát zrovna tu velkou dodávku a já jsem se schovala v jejím stínu. Každopádně ani pokutu ani puntík jsem nedostala, jen na tu mši jsem přišla asi o 10 minut později a vysloužila si káravý pohled pana faráře
.