Já bych si k tomu dovolil vyzdvihnout důležitou věc, která tady už v různých formách zazněla, ale možná ne tak zřejmě:
U wheriga je klíčová hratelnost a zábavnost.
Není důležité, jak je wherigo dlouhé nebo náročné, klíčové je, jestli je po celou dobu hratelné a zábavné. Jsou wiga, která mě znudila již po pár minutách, a wiga, na kterých jsem strávil třeba i několik hodin a ani mi to nepřišlo a byl jsem nadšen.
Luštění šifer v terénu je IMHO zrovna hodně ošemetná věc. Pokud je to záseková záležitost a bez vyluštění se hráč nehne dál, není to určitě optimální. Navíc, jak už bylo mnohokrát zmíněno, luštění v terénu má jiná specifika, než v klidu, suchu a teple doma u počítače. Taky dost hraje roli místo, kde k luštění dochází. Pokud je to někde v lese na pařezu a trvá to dlouho, tak to taky není ideální. Píšeš, že ve dvou jste to přes mobily luštili 10 minut, to mi přijde už moc. Já třeba mám na jednom wigu trošku složitější luštění (není to ale šifra, spíš skládačka), které je určitě na dýl než na 10 minut, ale pokud hráč dodrží doporučený časový rozvrh, je na tom místě kavárna, kde si může v klidu a teple posedět, vypít kafíčko a v klidu si skládat, pokud přijede pozdě, je tam venku aspoň lavice a stůl.
Další věcí je, že ne každý na šifru přijde. A pokud by to mělo znamenat, že se kvůli tomu dál nepohne, rozhodně od něj nečekej pozitivní log. Takže rozhodně bych doporučil doplnění buď alternativního způsobu dalšího postupu bez nutnosti šifru vyluštit, nebo alespoň možnost opravdu výrazných nápověd (např. výměnou za nějakou penalizaci).
Je to tak trochu o té zmiňované zkušenosti. Ono už toho tady i v oblasti wiga taky bylo poměrně dost. Že „ty nejcennější zkušenosti jsou nesdělitelné a každý si na to musí přijít sám...“ je sice svým způsobem pravda, není však nutné, aby každý musel opakovat stejné chyby, kterých se už dopustil někdo před ním.