Jsme asi docela poseroutkové, o čemž svědčí ve statistikách naše T5, které nemáme odlovené vesměs žádné. Na této keši jsme byli třikrát - dvakrát ze špatné strany, jenže to jsme vzdali poměrně rychle, protože takhle riskovat, to není nic pro nás. Po třetí po prozkoumání fotogalerie a logů jsme našli správnou přístupovou cestu a pak už to byla pohodička. Pravda, počítali jsme hned s trochu riskantním terénem, ale díky tomu jsme se tam nehrnuli jako velká voda a tak vše bylo v pohodě. Pokud člověk ví, do čeho jde, necpe se tam po dešti, nebo když je námraza, nevidím v tom problém. Každý musí posoudit svoje možnosti. Zpětně když na tu keš vzpomínám, je to jedna z těch zapamatovatelnějších. Líbilo se nám tam a ten terén až tak nebezpečný není, čekala jsem to horší.
To, že někomu uklouzne noha, to se může stát kdekoli. Děcko může jít po chodníku a při neopatrnosti (poskakování, strkání se s kamarády apod.) spadnout pod auto. Jak se říká - nehoda není náhoda.
Jediné, za co bych se přimlouvala je waypoint přístupové cesty.
Lovení kešek s vyšším T není o tom, jaký je kdo "poseroutka". Musí fungovat pud sebezáchovy a zdravý rozum. Pomáhal jsem na pár eventech, které se zaměřovali na lezení. Všiml jsem si, že jsou kačeři někdy dost zbrklí... Je těžký takovému kačerovi vysvětlit, jsou nějaké postupy a ty jsou svaté.
Snad jediná rada, pokud se jde na teréně težší kešky, být opatrný a pořádně zhodnotit rizika. Zrakvení za to nestojí. Pokud momentálně na výstup nemám, tak není nic ostudného to vzdát.
Navíc, pokud se jde na výpravu s vyšším nebezpečím úrazu, každý člen výpravy by měl znát, jak dát první pomoc.