1
Hovězí zasedání, šavle a zpěv
Příspěvek od
HOVeziNADIVoko
,
24 říjen 2014
·
1 060 Zobrazení
S doc. Krytowskim a dr. Sucharkovským jsme se tentokráte měli setkat v restauraci u Přemysla. Důvody, které nás k výběru této putyky vedly, byly dva.
1. Už jsme tu sakra dlouho nebyli…
2. Zodpovědět Stoletou hádanku
Zatímco fotím lokalitu, abychom mohli Packovi zodpovědně zodpovědět to, co slyšet nechce, zaslechnu za svými zády otázku: "Co podle tebe znamená ta cedule DNES ZAVŘENO?" No co, se neposereme... jdeme za roh k Antošům.
Ještě než dopijeme polotmavé o síle uragánu, vtrhne k Antošům i náš xylofoňák Sucharkovský…Co pijete? S radostí mu nastíníme náš výběr, popíšeme silné euforizující účinky moku, a i on se v očekávání umakartového čela přiklání k polotmavé třináctce (aniž by se jednalo o jeho specifické pedofilní sklony). Zábava je náramná, hýždí dosti a než se nadějeme, zacinká zvonek, vyskočí Rumburak s výzvou k poslední objednávce, a pak je čas jít o dům dál. Něco tlačí v mudlím bříšku a za chvilku jsme na ulici kačeři čtyři. Sucharkovský je třeskutě pobaven…velký příběh se pro něho urodil. Nu dále…
Cestu máme, jak jinak, kolem již zaniklého pivovaru, na který upomíná keška z PePeKackovic série. Songy PREZIDENT JE BUZNA, JE JAKÁ JE, MÁM RÁD VŮNI TVÝ KŮŽE jsou jen malým výčtem toho co Petrova keška slyšela. Co prostor u Fortny ve zlatém věku Hovnadiv zažil raději dnes nevyzradím. Píseň pro dnešní příležitost je již několik hodin vybrána a tak nás, krom nesmělého Krytowského větříku, nic nemůže rozhodit. Petr Skoumal (ve vzpomínce a s úctou) by jistě radost měl. Zabékáli jsme si tedy náramně maxipsa Fíka...haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, háááf…a v dobré náladě se couráme k domovům. Cestou vychází (snad pro pobavení vymudleného žaludku) najevo, že krom dvou, tří legálních, dvaapadesáti procentních panáčku mi (mně…pastýři souboru) bylo tajně obohaceno již tak silné pivo bonusovou vodečkou (doufám, že alespoň 6x destilére). A je mi jasno…bramborovej salát na tvý boty, Sucharkovský. Fakt, že jsem (vychcat se jdouce) byl podveden svými bratry, mě natolik rozlítil, že jsem kamarády zhusta častoval ostrými vulgarismy a následně odešel kvapně, než mě křeč obludnosti zasáhla naplno… i tak jsem však nasrán více, než je mé centrum slušných slov schopno kočírovat. Pohotový Sucharkovský se vše samozřejmě pokouší zdokumentovat (aby věděl, proč se má zítra smát či plakat, činí tak již léta), ale ožrán točí pouze sebe a tmu... Druhý den probíhá známý a kultovní již happening "Mudlova omluva"… morální kocovina je strašný svinstvo... a nejsme spolu naposledy, že?
Tak se také stane, že se druhý, snad třetí den, potkáváme cíleně u domu našeho ex-kytaristy Kubrta. Ušlechtilá bylina zazvoní konec srandy a probíhá rychlá supervize, neb nás čeká akce veskrze příjemná, při které nechceme čumět na sebe s nevyřešenými křivdami, protože to je mnohem horší, než se s čistým štítem pěkně s bratry vydovádět u pivíček, rumíčků a špekulátorů... věřte mi. Dnes je ten slavný den, kdy k nám byl zaveden élektrický proud, zpívá si Krytowski. Já jsem rád, že se tak již dávno stalo a tím pádem nic nezabránilo, aby sem zavítala i legendární parta The Plastic People of the Universe, jejichž projev je nám ukrutně blízký. Restaurace Na Střelnici, kde se „jistojistěnavždy“ památná to akce má odehrát, skýtá potěšení v podobě dobrého píva i jiných libostí a hudební klub Šantán, nacházející se v jejích útrobách, je pro undergroundovou bandu vskutku útulným útočištěm... akorát ten pingl, co tam tuhle točil na Večírku pro nedočkavé, je pěknej hurvín... ale neodbíhejme... každý příběh... i ten O chodci, co kráčí vyrovnaným krokem, zatímco blázni kolem něj tančí dobové tance... má svůj čas... páč plácnout do vody umí každej, ale z démantů vykřesat štýl dovedou jen Hovnadiv... jestli si rozumíme.
Pořádající hudební těleso (Kujooni) spouští svoji originální produkci a my se slastí tetelíme... jeden nejmenovaný Hovězí se tetelí kolem mé kolegyně z práce. Vycházíme raději s Kubrtem zatlouci další hřebíček do rakve a já si všímám, že i Vratislav Brabenec zatlouká a krom toho je taky celkem na hadry... v tomto by se nám hodil do kapely, ale bohužel má hudební sluch. Zdravíme se ve vší slušnosti a požádat ho o společné foto nám v jeho stavu přijde trochu paparazzi… inu co se dá dělat, necháváme to plavat. Když Brabenec zapadne do šatny, Kubrt povídá…“mi byl ňákej povědomej“…“
Čumim jak třetí písmeno ve slově SKY, jemné nuance kubrtích vtípků mi občas unikají. Přesto (nebo snad proto) nesměle se ozývám: „si děláš srandu, ne woe?“ Kubrt však s vážností bezpochybnou špitne: „ne, nekecej, že jdeme na opravdový Plastiky…já myslel, že na revájvl…“
Přál bych vám vidět jak mu jiskřila očka, tomu klukovi pětapadesátiletýmu.
Kujooni ukončují svůj bezvadný set krásnou mnohaminutovou agitkou na Planetu láska a my s Krytowskim točíme kolikátý rumy, ať ten androš užijeme do mrtě… s Kubrtem zatlučeme další a tramtadadááá… je to dobré… z PPU nikdo do začátku produkce nezemřel, jak se Sucharkovský obával a po krátké zvukovce se sál začal oddávat líbezným tónům syrové hudby. Světelná šou byla znenadání ukončena a tak Plastiky do konce produkce nasvěcuje super socialistická zářivka. S poslední písní jsme zamáčkli slzu, vydali se na čerstvej vzduch… a tak máme fotky s Kábou, fotky s Karafiátem a bubeníkem Kvasničkou… Janíček se z focení vykroutil a k Brabenci nebyl nikdo připuštěn… nám to nevadí, jen Kubrta nám bylo líto...tolik se na fotku s Brabencem těšil. Popíjíme na stojáka a při té přiležitosti zachraňujeme život bubeníkovi skupiny Kujooni, jenž se znenadání ztratil ve zdi, jelikož je nejen geniální muzikant. Přivolaná zdravotnice, mimochodem moc pěkná potencionální pí. Krytowská, ho bere do své péče a pečuje a pečuje, až se pacient záhadně probírá a bere dráhu… tak to dobře dopadlo. No a my máváme do plastické dodávky a voláme, že děkujeme a ať šťastně dojedou a jdeme si dát utopence.
V restauraci Zlatý kapr zaznamenal Jan Mudla
1. Už jsme tu sakra dlouho nebyli…
2. Zodpovědět Stoletou hádanku
Zatímco fotím lokalitu, abychom mohli Packovi zodpovědně zodpovědět to, co slyšet nechce, zaslechnu za svými zády otázku: "Co podle tebe znamená ta cedule DNES ZAVŘENO?" No co, se neposereme... jdeme za roh k Antošům.
Ještě než dopijeme polotmavé o síle uragánu, vtrhne k Antošům i náš xylofoňák Sucharkovský…Co pijete? S radostí mu nastíníme náš výběr, popíšeme silné euforizující účinky moku, a i on se v očekávání umakartového čela přiklání k polotmavé třináctce (aniž by se jednalo o jeho specifické pedofilní sklony). Zábava je náramná, hýždí dosti a než se nadějeme, zacinká zvonek, vyskočí Rumburak s výzvou k poslední objednávce, a pak je čas jít o dům dál. Něco tlačí v mudlím bříšku a za chvilku jsme na ulici kačeři čtyři. Sucharkovský je třeskutě pobaven…velký příběh se pro něho urodil. Nu dále…
Cestu máme, jak jinak, kolem již zaniklého pivovaru, na který upomíná keška z PePeKackovic série. Songy PREZIDENT JE BUZNA, JE JAKÁ JE, MÁM RÁD VŮNI TVÝ KŮŽE jsou jen malým výčtem toho co Petrova keška slyšela. Co prostor u Fortny ve zlatém věku Hovnadiv zažil raději dnes nevyzradím. Píseň pro dnešní příležitost je již několik hodin vybrána a tak nás, krom nesmělého Krytowského větříku, nic nemůže rozhodit. Petr Skoumal (ve vzpomínce a s úctou) by jistě radost měl. Zabékáli jsme si tedy náramně maxipsa Fíka...haf, haf, haf, haf, haf, haf, haf, háááf…a v dobré náladě se couráme k domovům. Cestou vychází (snad pro pobavení vymudleného žaludku) najevo, že krom dvou, tří legálních, dvaapadesáti procentních panáčku mi (mně…pastýři souboru) bylo tajně obohaceno již tak silné pivo bonusovou vodečkou (doufám, že alespoň 6x destilére). A je mi jasno…bramborovej salát na tvý boty, Sucharkovský. Fakt, že jsem (vychcat se jdouce) byl podveden svými bratry, mě natolik rozlítil, že jsem kamarády zhusta častoval ostrými vulgarismy a následně odešel kvapně, než mě křeč obludnosti zasáhla naplno… i tak jsem však nasrán více, než je mé centrum slušných slov schopno kočírovat. Pohotový Sucharkovský se vše samozřejmě pokouší zdokumentovat (aby věděl, proč se má zítra smát či plakat, činí tak již léta), ale ožrán točí pouze sebe a tmu... Druhý den probíhá známý a kultovní již happening "Mudlova omluva"… morální kocovina je strašný svinstvo... a nejsme spolu naposledy, že?
Tak se také stane, že se druhý, snad třetí den, potkáváme cíleně u domu našeho ex-kytaristy Kubrta. Ušlechtilá bylina zazvoní konec srandy a probíhá rychlá supervize, neb nás čeká akce veskrze příjemná, při které nechceme čumět na sebe s nevyřešenými křivdami, protože to je mnohem horší, než se s čistým štítem pěkně s bratry vydovádět u pivíček, rumíčků a špekulátorů... věřte mi. Dnes je ten slavný den, kdy k nám byl zaveden élektrický proud, zpívá si Krytowski. Já jsem rád, že se tak již dávno stalo a tím pádem nic nezabránilo, aby sem zavítala i legendární parta The Plastic People of the Universe, jejichž projev je nám ukrutně blízký. Restaurace Na Střelnici, kde se „jistojistěnavždy“ památná to akce má odehrát, skýtá potěšení v podobě dobrého píva i jiných libostí a hudební klub Šantán, nacházející se v jejích útrobách, je pro undergroundovou bandu vskutku útulným útočištěm... akorát ten pingl, co tam tuhle točil na Večírku pro nedočkavé, je pěknej hurvín... ale neodbíhejme... každý příběh... i ten O chodci, co kráčí vyrovnaným krokem, zatímco blázni kolem něj tančí dobové tance... má svůj čas... páč plácnout do vody umí každej, ale z démantů vykřesat štýl dovedou jen Hovnadiv... jestli si rozumíme.
Pořádající hudební těleso (Kujooni) spouští svoji originální produkci a my se slastí tetelíme... jeden nejmenovaný Hovězí se tetelí kolem mé kolegyně z práce. Vycházíme raději s Kubrtem zatlouci další hřebíček do rakve a já si všímám, že i Vratislav Brabenec zatlouká a krom toho je taky celkem na hadry... v tomto by se nám hodil do kapely, ale bohužel má hudební sluch. Zdravíme se ve vší slušnosti a požádat ho o společné foto nám v jeho stavu přijde trochu paparazzi… inu co se dá dělat, necháváme to plavat. Když Brabenec zapadne do šatny, Kubrt povídá…“mi byl ňákej povědomej“…“
Čumim jak třetí písmeno ve slově SKY, jemné nuance kubrtích vtípků mi občas unikají. Přesto (nebo snad proto) nesměle se ozývám: „si děláš srandu, ne woe?“ Kubrt však s vážností bezpochybnou špitne: „ne, nekecej, že jdeme na opravdový Plastiky…já myslel, že na revájvl…“
Přál bych vám vidět jak mu jiskřila očka, tomu klukovi pětapadesátiletýmu.
Kujooni ukončují svůj bezvadný set krásnou mnohaminutovou agitkou na Planetu láska a my s Krytowskim točíme kolikátý rumy, ať ten androš užijeme do mrtě… s Kubrtem zatlučeme další a tramtadadááá… je to dobré… z PPU nikdo do začátku produkce nezemřel, jak se Sucharkovský obával a po krátké zvukovce se sál začal oddávat líbezným tónům syrové hudby. Světelná šou byla znenadání ukončena a tak Plastiky do konce produkce nasvěcuje super socialistická zářivka. S poslední písní jsme zamáčkli slzu, vydali se na čerstvej vzduch… a tak máme fotky s Kábou, fotky s Karafiátem a bubeníkem Kvasničkou… Janíček se z focení vykroutil a k Brabenci nebyl nikdo připuštěn… nám to nevadí, jen Kubrta nám bylo líto...tolik se na fotku s Brabencem těšil. Popíjíme na stojáka a při té přiležitosti zachraňujeme život bubeníkovi skupiny Kujooni, jenž se znenadání ztratil ve zdi, jelikož je nejen geniální muzikant. Přivolaná zdravotnice, mimochodem moc pěkná potencionální pí. Krytowská, ho bere do své péče a pečuje a pečuje, až se pacient záhadně probírá a bere dráhu… tak to dobře dopadlo. No a my máváme do plastické dodávky a voláme, že děkujeme a ať šťastně dojedou a jdeme si dát utopence.
V restauraci Zlatý kapr zaznamenal Jan Mudla
GeoGet
URWIGO
CWG
Ještěrka zdarma
Významné stromy
publish
