Velky Rozsutec Xtremne aneb návštěva eventu u sousedů

Ani nevím, koho přesně z nás to napadlo vyrazit na tento event (GC5KXJM),ale rád jsem přijal nabídku a vyrazil společně s dalšími kačery z Moravy. Sice jsme měli na začátku trochu problémy s organizací naší dopravy, ale vše jsme vyřešili a nic nevadilo tomu v sobotu vyrazit směrem na Žilinu.

Společně s Nikitou jsme dorazili na parkoviště s půlhodinovým předstihem, takže tam stálo zatím jen jedno auto - naši moravští kolegové Mates a Miri. Než jsme se převlékli a sbalili batohy, dorazili i Slováci včetně ownera. Mezitím se ukázalo, že můj malý batoh, který běžně používám do školy, je sice vhodný na ledacos, ale ne na připnutí sněžnic...


Ale teď už konečně k eventu. Popravdě, na začátku jsme byli poměrně zklamaní. Rozhodně jsme čekali víc sněhu, zatímco okolo nás nebyl skoro žádný, takže sněžnice na našich batozích mohly leda tak vyloudit úsměv na tváři (popravdě u nás vyloudili leda tak poznámky typu: "Proč se s tím táhnem?"). A to už se nezmiňuji o mačkách v batohu nebo cepínech visících na každém druhém batohu okolo nás.

Ani první hodina pochodu to nezměnila, spíše naopak, stoupání bylo poznat a tak jsme postupně shazovali všechny teplé vrstvy, ale zároveň se začali ukazovat první rampouchy a malé ledopády a dokonce i ostrůvky sněhu okolo nás se postupně měnily v souvislou vrstvu. No a když jsme dorazili k Horém dierám, už jsem dávno nelitovat tohoto výletu a bylo jasné, že si sněhu ještě užijem.



Menší ledopád v Hornéch Dierách


Horné Diery stojí za projití i v létě, natož teď v zimě. Moc se nám líbily a na jejich konci nás čekal první pohled na Malý Rozsutec. Slovo dalo slovo a spolu s Nikitou jsme opustili skupinu a udělali jsme si odbočku na vrchol Malého Rozsutce, kde na nás čekala kromě pěkných výhledů i earthcache. Rozhodně této hodinové zacházky nelituji...



Velký Rozsutec se zatím skrývá v mlze

Na Velký Rozsutec jsme stoupali doslova za zpěvu ptáků...

Pak už jsme nasadili mačky a začali stoupat na samotný Velký Rozsutec, který se nám skrýval v mlze. Kopec nám dal sice zabrat, ale naštěstí se ukázalo, že jsme mačky narozdíl od sněžnic netáhl zbytečně. A na konci na nás čekal owner s logbookem, SWGčky a tradička, kterou jsme naštěstí ani nemuseli moc vyhrabávat. Sice jsme nestihli skupinovou fotku (teda já s Nikitou), takže jsme si udělali alespoň fotku naši moravské skupiny.





Sestup pak už byl oproti výstupu pohodička. Na posledním úseku jsme už ani nevyužili mačky, místo toho jsme se klouzali po sněhu, tudíž jsme za chvíli doběhli/ doklouzali až k autu, kde jsme počkali na naše kolegy. Společně jsme si pak ještě odlovili kešku v Terchové (my se stavili ještě pro jednu po cestě). Kde jsme se pak rozloučili a každý jel svou cestou.

Zhodnotím-li trasu, jedná se o podle mně pohodových 12km s celkovým převýšením 1 000 m v krásném prostředí Malé Fatry.


Prosím, věnujte mi několik vteřin Vašeho času a ohodnoťte tento článek, díky.