Jarní Kraličák 2015

Na tento event (GC53KXJ) vyrážím společně s ownerem – Nikitou1. Na začátku bylo, pro nás už klasické, zpoždění a trochu horší domluva. Jinak řečeno, když jsem v sobotu ráno vstal, přečetl jsem si SMSku, jejíž obsah by se dal shrnout asi takto: „Budu tam za 20 minut.“ Přiznám se, že jsem to nestihl, chystání mi zabralo minut skoro 40 (naštěstí Nikita nepřijel přesně)…

Ale zpět k eventu, vyrážíme klasicky ze Stříbrnic, kam jsme, i přes naše opoždění vůči plánu, dorazili jako první. Čekáme, zda se někdo neobjeví, ale dlouho nás to nebaví, tudíž vyrážíme. Příjemně nás překvapil sníh, na který narážíme už tady dole ve Stříbrnicích, ale zato nás nepříjemně překvapuje kopec, který, pokryt tajícím sněhem, pekelně klouže... Ale to nás nezastaví a tak se drápem nahoru. Oba se shodujeme, že jsme udělali dobře, že jsme se tentokrát neoblékali nějak extra teple – jen triko a mikinu (a i ta šla potom dolů), takže opět máme víc oblečení v batohu než na sobě.

Cesta příjemně ubíhá, krátíme si ji hraním s vysílačkami, občas se nám dokonce podaří i někoho naladit. Slunko příjemně hřeje, ale i přesto je sníh poměrně tvrdý a jde se krásně. Jak jdeme sami dva, tak většinou nahodíme vyšší tempo, proto na vrchol dorážíme s hodinovým předstihem.

Nic naplat, musíme počkat. Na vrcholu, jako vždy, fučí ostošest, tudíž brzy lituji toho, že jsem si nezabalil ani čepici, natož rukavice. Přidám-li k tomu to, že místo sportovních kalhot mám jen montérky (jelikož jsem ráno nic lepšího nenašel), je jasné, že ještě slušně vymrznu…

Asi za půl hodiny se začínají objevovat první účastníci eventu, za hodinu je tu už vcelku živo. Jak se blíží čas focení, je vidět, že tady nejsem jediná mrznoucí osoba, protože jde poznat, jak všichni po očku sledují čas a už nemůžou dočkat až Nikita vytáhne foťák…

A už je to tady, velitelský čas hlásí 13:30 – můžeme se fotit . Ještě vydržet pár minut stání v klidu, výsledkem je tak padesát fotek ze všech úhlů na několika přístrojích. Hned jak zmizí fotografé, začínají mizet i ostatní. Během několika minut to tu znatelně prořídlo – v podstatě tu nikdo nezůstal. My však čekáme až do dvou, na případné opozdilce.

Zpět k autu se poté vracíme v doprovodu Bajkerpatejla a Olinky. U návrší Nikita překvapuje dvojicí lopat na sjetí sjezdovky. Nápad super, sjezd super, jen mě dole čekalo nepříjemné překvapení – po cestě jsem vytrousil mobil. No jo, kapsa, kde jsem ho měl, je sice vhodná na hřebíky, ale ne na mobil… Nezbývá mě nic jiného, než shodit batoh ze zad, vzít lopatu a vyrazit nahoru. O mobil jsem se nebál – mám outdoorový model, jen mi bylo jasné, že bude až nahoře a taky že jo, vypadl mi asi tak po prvních deseti metrech jízdy… Odměnou mi byl aspoň druhý sjezd…

Protože Bajker zaparkoval na druhém konci Stříbrnic, tak je ještě popovezeme k autu, cestou zjišťujeme, že jedem kolem nové keše. Po rozloučení se proto vracíme ji odlovit a až pak vyrážíme směr Šumperk, kde jsme si vybrali dvě T5ky, které chceme odlovit. Byli jsme úspěšní a k tomu jsme si přidali ještě další tři keše.

Domů dorážíme už za tmy, příjemně unaveni, s několika body a s dalším skvělým zážitkem.


Prosím, věnujte mi několik vteřin Vašeho času a ohodnoťte tento článek, díky.