Publikováno 30 August 2011 - 21:43
Nějak mi stále nedochází, z čeho pramení zde poměrně často prezentovaný a zastávaný názor, že by výzvy měly být schvalovány reviewery.
Co je úlohou reviewera u klasických keší? Pokud se nepletu, pak především zkontrolovat, že keš splňuje formální pravidla daná Groundspeakem - že keš není v kolizi s jinou, že se krabička nenachází na pozemku, kam je vstup zakázán, že keš neporušuje zákony dané země apod. Jak už revieweři několikrát zdůraznili, nemají právo hodnotit úroveň dané keše nebo její smysluplnost.
Protože výzvy nemají fyzické krabičky, nic se tedy nikam neumisťuje a nemusí se kontrolovat žádné kolize (jediná smysluplná kontrola, která mě napadá, je, zda uvedené souřadnice nevedou do neveřejného prostoru). Z toho důvodu tedy revieweři nemají u výzev co na práci.
A navíc si to ani nedovedu v praxi představit. Podle čeho se bude takový reviewer rozhodovat, jestli ta konkrétní výzva je smysluplná a má nárok být publikovaná, nebo není? Podle svého citu? Přesvědčení? Vzpomeňte si, kolik vášní vždy vyvolá, když nějaký reviewer odmítne publikovat nějakou keš pod mostem, v kanále apod., což je vždy učiněno na základě platných pravidel Groundspeaku, u kterých ovšem máme pocit, že se u nás nemusejí dodržovat tak striktně.
A u výzev by měli rozhodovat jenom na základě svého názoru a pocitu? Už vidím ty přestřelky, pokud by nějakou výzvu neschválili. A navíc by jim takovým způsobem vzrostla práce, že by už na "normální" keše s krabičkami pomalu ani neměli čas.
Vzedmula se vlna odporu proti tomu, aby se nálezy a splněné výzvy sčítaly do jednoho čísla. Ačkoliv mně osobně přijde ten požadavek spíš k smíchu, budiž. GS nakonec vyhověl. Takže kdo je nechce hrát, ať je nehraje, žádné statistiky už mu "znehodnocovat" nebudou. A koho nějaká výzva osloví, ať ji přijme a pokusí se ji splnit. A jestli to udělá od počítače nebo v terénu, je opravdu jenom jeho věc. Celý ten slavný geocaching totiž děláme jenom sami pro sebe a pro svůj dobrý pocit.
Takže dělejme jen to, co nás opravdu baví, ale respektujme, že někoho jiného může bavit třeba to, co nás osobně irituje, a nesnažme se mu to za každou cenu kazit anebo mu vnucovat svůj názor.