Škoda, já už mu vymýšlela nadhodit pár keší u nás a nabídnout jako bonus pár oken k umytí. Mně se do nich tentokrát táááák nechce.
O vysvětlování učiva dětem vím své, občas jsme oba mívali i snahu dodávat nějaké rozšiřující info k probírané látce, protože juniorka dřív bývala poměrně zvídavá. Tatínka má technicky založeného, ale jak složitě dovede vysvětlovat jednoduchou věc....to jsem se začínala ztrácet i já, protože šlo o záležitosti v matematice vysvětlitelné dvěma větami. A to já jsem ukecaná "se smyslem pro detail" , zatímco on obvykle pronese dvě věty za den.
Hustota kartonu a podobné věci, co popisuješ, se nám nějak vyhnuly, ale převody různých jednotek také bývaly oblíbené téma. U nás to začalo kolem čtyř let, už od školkové angličtiny ( nápad dítěte, museli jsme jí i změnit školku, aby mohla chodit na angličtinu, jelikož to nutně potřebovala ) jsem při přesunech autem byla zkoušena ze slovíček od mořského koníka až po nějakou medůzu nebo co. Bylo to fajn, jely jsme většinou my dvě spolu někam dál, kde jsem to neznala a potřebovala jsem zjistit kudy kam a zezadu ze sedačky se od mrněte hrnulo jedno slovíčko za druhým nebo chtěla hrát alespoň slovní fotbal. Docela na to ráda vzpomínám, dnešní rovnice o dvou a více neznámých jsou v domácím prostředí proti tomu nuda.
Ale zase už jsme v období, kdy kolem počítače se začínám učit já od ní. Jen mě naštve, že i když chci, aby mi řekla, jak co vytvořit sama, že tím se něco naučím, tak přijde, deset minut si hraje a předá mi výsledek, jenže tak já to nechci - opakovaně vysvětluji, ať má se starou matkou trpělivost, stoupne si nade mě a dohlíží, co kutím + lehce směruje k lepšímu a rychlejšímu postupu za použití třeba úplně jiných možností a programů než napadne použít mě. Ale co, legrace je dost a hodiny na poslední event jsem měla hned troje, jedny hezčí než druhé.