1. Použil jsem polypropylénovou šňůru jen nahrubo spletenou. Síla působící na "větev" (zde drát o průměru asi 3 mm) byla v klidu i při popouštění láhve dolů 2,3 kp. U bavlněné prádelní šňůry to bylo 2,45 kp.
2. Zkusil jsem tahat postupně za konec ukotvený ke kbelíku a povoloval ho a měřil tah, kdy se šňůra ještě nesmekla. U PP šňůry se smekla (proklouzla) při povolování až při tahu 4,3 kp, u
prádelní sňůry 4,2 kp.
3. Tahal jsem za konec přivázaný ke kbelíku a měřil tah (jako byste tahali lezce přes větev nahoru - i o takové šílenosti jsem někde četl; tam šlo o dítě). Rozsah mincíře nestačil, bylo to víc
než 5 kp u bavlny i PP.
4. Zkusil jsem i kladku. Tah v klidu činil 3,1 kp (teoreticky asi 3,2), rozsah stability (bez roklouznutí) byl 2,8 až 3,6 kp.Detail pokusu je na fotce.
Závěr:
Při "normálním" šplhání po laně není větev zatěžována dvojnásobkem hmotnosti lezce, ale jen 1,5 násobkem. Ale kde je ten zbytek? Podle mne se zbytek síly (do dvojnásobku hmotnosti lezce) spotřebuje na tření, a to jak lana o větev (větev trochu péruje a tím se mění tah), ale též na pružnou deformaci průřezu lana. A taky na namáhání větve krutem, což je s namáháním tahem skoro sebevražedná kombinace. Proto se asi často větev odlomí přímo u kmene.
Pouštění lezce na zem popouštěním lana (v krizové situaci a pokud stačí délka lana) nijak významně v pokusu nezvýšilo namáhání větve na tah.
Zato tahání někoho nahoru přes větev zvyšuje namáhání víc než 3,5x.
Ve skutečnosti je vše asi horší, protože mé šňůry se pohybovaly přes hladký ocelový drát.
Víc už nevymyslím.
Tento příspěvek byl upraven od ladislavappl: 26 březen 2014 - 21:14
Quaerendo invenietis (Kdo hledá, najde).