Uff, jenom než se člověk těmi posledními pár desítkami hodin debaty prokouše... Co k tomu říct?
Předně, zrovna u ALR asi lnebude otázka "bodů" a "ohýbání si psaných či zvykových pravidel po svém" ani tak motivována snahou mít "bodů" víc (ve statistice), jako snahou mít jich míň (na mapě). 
Myslím, že Kapsa tehdejší situaci příliš bagatelizuje. Nebylo to ke konci tak zanedbatelné procento keší (hádám řádově tak 5 %) a jak už tu zaznělo, pro lidi, co měli oblast do značné míry vylovenou, pak koncentrace těch zbytků mohla být dost iritující.
Ignore je dobrá věc, ale jsou lidi, kteří používání Ignoru samotného ignorují ještě důsledněji, než keše, na které by se jinak hodil. To mi věřte, vím o čem mluvím, neb dodneška Ignore používám jen ten mentální, ne to tlačítko vpravo nahoře jsem za celých dvanáct let nesáhnul.

Některé ALR požadavky měly opravdu dobrý smysl (vedle už zmíněných se mi vybavije Hladový kámen v Děčíně) nebo alespoň představovaly hodnotnou recesi (Eden). Takové záležitosti asi naprostá většina těch, kdo se na ně vydají, ráda fotodokumentuje i dobrovolně. Ale můj pocit je, že před tím zákazem čím dál víc bujely spíš takové podmínky, které často s tématem měly pramálo společného a sloužily jen k umělému ozvláštnění jinak tuctových či dokonce nanicovatých keší. Z tohohle hlediska vnímám zákaz podmínek jako zásah v pravou chvíli, jinak bychom dneska měli takovou každou třetí či čtvrtou keš. Toho, že někteří owneři pociťovanou nerovnost starých logů (s) a nových logů (s i bez) neunesli a volili radši archiv, je škoda, ale celkově myslím, že u fyzických keší byl posun podmínek na dobrovolné daleko větším přínosem pro GC jako celek, než ztrátou. Teď lidi hlasují o tom, nakolik rozumnou či přínosnou podmínku, či dnes už přesněji řečeno prosbu, shledávají, prostě měrou toho, kolik z nich si dá tu práci ji plnit. Jistě to nejsou všichni, ale určitě velký rozdíl mezi prosbou, kterou ochotně splní dva lidi ze tří a prosbou, které vyhoví dva ze třiceti.
U EC naopak pokládám ústup od povinnosti foto za chybu.
Jacka má s tím apelem proti nemístnému technickému machrování v lecčems pravdu. Uvedl bych v tom směru jednu čerstvou pozitivní zkušenost s multinkou v zámeckém parku na Smečně. Postupové body jsou tam vybaveny jak chirpy, tak klasickými fyzickými mikrokešemi se souřadnicemi na papírku. Tak si každý může zvolit metodu postupu, jaká víc hoví jeho chuti či technickým možnostem. A neplatí to samozřejmě jen o přístrojovém vybavení - pomysleme třeba na keše, které jsou jen z prosté bezohlednosti nedosažitelné z vozíku, přestože by pro T1 při zakládání potenciál byl. Ano, jsou keše, které svou podstatou část kačerů fyzicky či technicky diskriminují, ale nemělo by to být samoúčelné - je i spousta keší takových, jak Jacka správně poukázala, které se při troše ohledu a představivosti daly či dají realizovat jako přátelské pro širší okruh kačerů. (V téhle souvislosti tedy neopomenu veřejně pochválit team TwiceRaP, že právě u dvou posledních keší, které jsem od nich lovil, na tyhle rozmanité aspekty přístupnosti myslel.)
A tím se dostáváme k tomu, v čem Kapsa má pravdu, a to sice, že otázku přístupnosti bychom neměli řešit tím, že se něco direktivně kodifikuje, zjednoduší po americku a zglajchšaltuje jako v eurosojuzu, ale tím, že budou různé možnosti, jak se odlovu dopracovat. Nějaké příklady tu zazněly ke QR kódům, já doplním jinou analogii - vím, že třeba budu mít problém přečíst číslo na domě, co s tím? Můžu si vzít s sebou silnější brýle, triedr, použít zoom fotoaparátu, dohledat si je předem na katastrálních mapách, StreetView, prozkoumat adresu firmy na cedulce na dveřích či vzít si na odlov někoho s bystřejším zrakem atd. atd. To slovo různé neznamená nutně srovnatelně pohodlné, nicméně mělo by rozhodně znamenat společensky většinově přijatelné. Jsou kačeři, jejichž jména se zde všeobecně stala přímo synonymy pro pochybné nálezy, jsou kačeři, k jejichž nálezům by naopak sotvakdo mohl vznést nějakou výhradu, mezi tím velká šedá zóna, o které můžeme debatovat, to samo o sobě je užitečné, čas od času názory i vyříkat, nicméně je to jen vzájemné vyjasňování si pohledů na určité jevy - ve výsledku bude každá statistika vždycky jen přesný výstup z údajů, které se různí svou přesností a úplností a jejichž hodnověrnost vnímá každý jinak. A v téhle situaci tu debatujeme o tom, kolika původem ALR keším přechod z povinně podmínkových na dobrovolně podmínkové "body" zlomil či nezlomil vaz? Každý máme jiné přednosti a jiná omezení a nějaký "boj" za jakési "čisté" a "srovnatelné" "body" se mi v tom smyslu jeví jako snaha měřit vodu sítem.
Foto mašinky či časosběrná dokumentace, to jsou požadavky, které si rád splním i dneska, dobrovolně. A myslím, že člověk, který něco dělá, protože se s tím ztotožňuje, protože cítí, že ta věc má smysl, je pro výsledek daleko přínosnější než ten, kdo něco bude podstupovat jen "z donucení". Proto vyhráli husiti na Vítkově či Francouzi u Valmy, proto nejlepší keše jsou ty, které byly dělané od srdce a ne s vidinou bodu, ať už favoritního či jinak statistického... Ale úlohy typu "vyfoť se před radnicí s namalovaným kosočtvercem na čele" - ještě že už jsou pryč!.Abych se vrátil ke konkrétním příkladům. Byla doby, kdy jsem měl sz. polovinu Prahy prakticky vylovenou. A z těch časů mi dodnes ve stavu WN zůstává např. Ministerstvo švihlé chůze (keš snad stále existuje), kde jsem sice našel, natočil se, ale nenašel dost vůle ani chuti instalovat si do počítače nějaký převodník na příslušný formát videa, neřkuli s tím dál hrát směrem k nahrání na web. (Nu, naštěstí teď, když mám okolo 1000 nenalezených keší dalších a 100 nalezených, leč nezalogovaných, opravdu už není důvodu, abych se pokoušel Monty Pythony trumfnout vlastním skečem. A to je tedy dostatečné vysvětlení, jak jsem ta přibývající léta zatím přežil bez kliknutí na Ignore.)