Modráku, jenom bych malinko zkorigoval tvůj příspěvek (sorry, to nejni učitelskej syndrom, jen mi přijde, že tu cosi ještě řečeno nebylo):
- myslivost je kulturní záležitost a táhne se, jako lov, s lidmi od počátku. Byli jsme sběrači, pak jsme sebrali kámen a klacek a začali lovit. Dobrá; možná to máme v genech. Ale myslivost, jak ji chápeme dneska, je záležitost kulturní, tedy regulovamná řády a tradicí, a to pár set let. A to s sebou nese, jak jinak, i negativa: snobství, třeba. A to na jedné straně snobství hóch jelit, na druhé straně buranské snobství kolchozníků, co do sdružení za Gottwalda přišli, neb v honitbu svůj dali les a lid dělný bavit se smí, ba musí, jak kdysi páni. To je dědictví, které si česká myslivost ponese ještě desítky let.
- jistě, jsou to, mnozí, bouchalící. Ale i ti, až na odstrašující výjimky, stráví v lese řádově mnohonásobek hodin, než boucháním. A nemyslím jen brigádama, nebo stavěním oplocenek a posedů. Prostě tam choděj courat nebo civět. A protože lid přece nemůže chodit v les jen tak, zbůhdarma, neb to není člověka dospělého, zodpovědného, patřično, courají se jedni s košíkem na houby, druzí s GPS, třetí s usárnou a další s kulovnicí. To je totiž to, proč to dělaj; kejta v mrazáku je bonus.
Tento příspěvek byl upraven od Citecka: 12 listopad 2014 - 10:07