Tak tu máme zase jedno výročí, a to
obrácení svatého Pavla (25. 1.)
Pranostika říká, že "na obrácení sv. Pavla se mění počasí". Letos to vyšlo skoro na den.
Pokud vás zajímá něco o osobě sv. Pavla, tak čtěte dál.
Pavlovi původně říkali Saul (Šavel). Narodil se někdy kolem r. 15 po Kr. Byl to Žid, ale po otci měl římské občanství. Nejdřív horlivě pronásledoval křesťany (zúčastnil se jako divák ukamenování sv. Štěpána), ale pak se mu u Damašku zjevil Ježíš, za dramatických okolností došlo k jeho obrácení (Sk 9,2-9) - a od té doby se stal neúnavným propagátorem křesťanství. Rozšířil své působení i na pohany (ne-židy) a zasloužil se o to, že z původně málo významné židovské sekty vznikla ambiciózní církev. Jak asi tušíte, tak skončil špatně: byl popraven nebo zemřel ve vězení.
Pozoruhodné jsou i pro nás jeho myšlenky obsažené v jeho dopisech (epištolách). Např.:
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. (1Kor 13,4-6)
Nebo: Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce (Ef 4,26)
případně: A neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti)! (Ef 5,18),
Ale ať si myslíme o (římskokatolické) církvi co chceme, tak jí nemůžeme upřít její zásluhy o evropskou (potažmo euroamerickou) civilizaci: Jednak nám zprostředkovala přenos antické vzdělanosti do středověku a dále, jednak sjednocovala Evropu k obraně křesťanských hodnot proti muslimské expanzi (napřed Arabů, pak Turků). Tenkrát se to ještě podařilo – byť za cenu krvavých bojů. A to, uznejte, že není málo!
Quaerendo invenietis (Kdo hledá, najde).